ECLI:CZ:US:2016:3.US.3573.15.1
sp. zn. III. ÚS 3573/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. února 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatele Ruslana Soymy, zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem, AK se sídlem Praha 2, Slezská 36, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 6. 2015 č. j. 5 C 62/2015-29, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem ze dne 7. 12. 2015, doručeným Ústavnímu soudu téhož dne, se Ruslan Soyma (dále jen "žalovaný" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedený rozsudek vydaný v řízení o zaplacení 27 620,- Kč s příslušenstvím.
II.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 5 C 62/2015, vyplývají následující skutečnosti.
Dne 3. 6. 2015 rozsudkem č. j. 5 C 62/2015-29 Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen "nalézací soud") žalovaného, v rozsudku správně označeného jako "Ruslan Soyma", zavázal zaplatit žalobkyni EX.CHANGE, k. s., sídlem v Praze 1, ve stanovené lhůtě částku 27 620,- Kč s příslušenstvím (výrok I) a náklady řízení ve výši 10 527,60 Kč (výrok II). Rozsudek byl soudem marně doručován na adresu osoby označené jako "Somya Ruslan" a následně byl vyvěšen na úřední desce soudu s označením adresáta jako "Somya Ruslan", jak plyne z č. l. 34 vyžádaného spisu.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že mu v řízení vedoucím k vydání napadeného rozsudku nebylo řádně doručeno předvolání k nařízenému soudnímu jednání, ani samotný rozsudek. Nalézací soud předvolání k ústnímu jednání doručoval na správnou adresu X, ale na chybné jméno "Ruslan Sonya." Ve shodě s tím pak nalézací soud vyvěsil sdělení na úřední desce soudu opět pro osobu Ruslan Sonya, jak bylo poznamenáno již výše.
O existenci rozsudku ze dne 3. 6. 2015 se stěžovatel dověděl až z řízení vedeného Exekutorským úřadem Liberec - soudní exekutor JUDr. Soňa Karasová - pod sp. zn. 36 Ex 2783/2015. Prostřednictvím svého právního zástupce proto dne 30. 11. 2015 nahlédl do soudního spisu vedeného nalézacím soudem pod sp. zn. 5 C 62/2015, kde zjistil shora uvedené skutečnosti.
Stěžovatel dále uvedl, že napadený rozsudek nepovažuje za správný ani z hlediska meritorního, s ohledem na procesní postup nalézacího soudu však nemohl účinně hájit svá práva v rámci řízení vedoucího k vydání rozsudku a nemohl využít ani odvolání. Byl proto přesvědčen, že jednáním nalézacího soudu bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod.
Nalézací soud ve vyjádření ze dne 4. 2. 2016 k ústavní stížnosti uvedl, že skutečnosti uvedené stěžovatelem ohledně označení žalovaného a doručování žalovanému odpovídají obsahu spisu; nesouhlasil však s námitkou, že stěžovatel nemohl uplatnit řádný opravný prostředek. Ze spisu je zřejmé, že žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce nahlížel do spisu dne 30. 11. 2015 a následně, aniž by vůči soudu učinil jakýkoliv úkon, podal ústavní stížnost dne 7. 12. 2015. Žalovanému je proto v současné době rozsudek doručován, a bude-li podáno odvolání, posoudí soud správnost a účinnost dřívějšího doručení.
Stěžovatel v replice k vyjádření nalézacího soudu k ústavní stížnosti uvedl, že ústavní stížnost podal poté, co byl nalézacím soudem ujištěn, "že věc je již pravomocně skončena a je pouze na něm, jak bude na danou věc reagovat. Z toho důvodu podal předmětnou ústavní stížnost." Dále uvedl, že napadený rozsudek nalézacího soudu ze dne 3. 6. 2015 č. j. 5 C 62/2015-29 mu byl doručen dne 8. 2. 2016, a že proti němu podal z důvodu opatrnosti dne 19. 2. 2016 odvolání. Nicméně na webových stránkách justice.cz je i nadále uvedeno, že předmětný rozsudek nabyl právní moci již dne 29. 7. 2015 a exekuční řízení proti němu vedené stále trvá.
IV.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není.
Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stanoví-li tudíž právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.
V daném případě je podstatou ústavní stížnosti tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý proces za procesní situace, kdy nalézací soud uznal, že svůj rozsudek ze dne 3. 6. 2015 č. j. 5 C 62/2015-29 doručovat stěžovateli vadně, v důsledku čehož z úřední povinnosti byl povinen písemnost znovu doručit, což také učinil, jak uvedl ve vyjádření k ústavní stížnosti. Doručením rozsudku tak nalézací soud vytvořil stěžovateli prostor k podání odvolání a tuto možnost stěžovatel využil.
Stěžovateli jsou tudíž i nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu sloužící k ochraně jeho práv. Teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatel nadále domníval, že jím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z jeho rozhodovací praxe (viz např. usnesení dne 27. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 305/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz, a v něm citovaná judikatura).
S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. února 2016
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj