ECLI:CZ:US:2016:3.US.3609.15.1
sp. zn. III. ÚS 3609/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Violy Kosňovské, zastoupené JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem Přívozská 703/10, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014 č. j. 26 Cdo 3643/2013-198 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2013 č. j. 11 Co 224/2013-63, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Předmětem soudního řízení v prvním stupni byla žaloba na vyklizení bytu vůči stěžovatelce, kterou Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 9. 2012 sp. zn. 16 C 33/2012 zamítl. Tento rozsudek byl následně změněn napadeným rozsudkem krajského soudu, který žalobě naopak vyhověl. Dovolání stěžovatelky proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl pro nepřípustnost.
3. Pochybení soudů, jímž mělo být zasaženo do jejích základních práv, spatřovala stěžovatelka v nesprávném právním posouzení věci. Obsah ústavní stížnosti nicméně nebylo třeba s ohledem na výsledek řízení blíže reprodukovat.
4. Aby totiž mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
5. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
6. Ústavní stížnost byla podána zjevně opožděně. Napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo vydáno dne 22. 10. 2014 a právní zástupkyni stěžovatelky doručeno dne 11. 12. 2014. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 10. 12. 2015, tedy po lhůtě stanovené podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. K včasnosti podání ústavní stížnosti přitom stěžovatelka uvádí, že ji podává "v zachované lhůtě jednoho roku dle ust. §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu". Lhůtu jednoho roku pro podání ústavní stížnosti podle tohoto ustanovení (proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci) by však bylo možné uplatnit pouze za situace, kdy by zákon stěžovatelce neposkytoval žádný procesní prostředek k ochraně jejího práva. Jedná se přitom o lhůtu objektivní, jež počíná běžet ode dne, kdy k domnělému zásahu do základních práv stěžovatele došlo. To však zjevně není případ stěžovatelky, která takový procesní prostředek (dovolání) k ochraně svého práva (proti rozhodnutí odvolacího soudu) měla a využila jej. Odkazované ustanovení (§72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu) tak není možné pro posouzení včasnosti této ústavní stížnosti použít.
7. Na základě výše uvedeného Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2016
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu