ECLI:CZ:US:2016:3.US.3675.16.1
sp. zn. III. ÚS 3675/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. D., zastoupené Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. srpna 2016 č. j. 4 Tdo 1022/2016-23, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2016 sp. zn. 8 To 43/2016 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. prosince 2015 sp. zn. 3 Nt 202/2015, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, o odložení vykonatelnosti těchto rozhodnutí, takto:
Vykonatelnost usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. srpna 2016 č. j. 4 Tdo 1022/2016-23, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2016 sp. zn. 8 To 43/2016 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 14. prosince 2015 sp. zn. 3 Nt 202/2015 se do rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti odkládá.
Odůvodnění:
1. Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 11. 2016 ve lhůtě stanovené ustanovením §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a splňujícím i další formální podmínky pro projednání ústavní stížnosti, brojila stěžovatelka proti napadeným rozhodnutím obecných soudů, jimiž jí bylo uloženo ochranné psychiatrické ústavní léčení podle ustanovení §99 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Podkladem pro toto rozhodnutí bylo trestní řízení, vedené proti stěžovatelce, jako podezřelé ze spáchání přečinu křivého obvinění, a které bylo odloženo, neboť orgány činné v trestním řízení dospěly k závěru, že stěžovatelka není vinou duševní poruchy trestně odpovědná.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že výkon napadených rozhodnutí bude představovat významný zásah do její osobní svobody, jakož i dalších ústavních práv. Velmi obsáhlým odůvodněním ústavní stížnosti dovozuje stěžovatelka protiústavnost napadených rozhodnutí, a z toho důvodu by jejich vykonatelnost měla být odložena a věc rozhodnuta mimo pořadí podle ustanovení §39 zákona o Ústavním soudu.
3. Podle §79 odst. 1 věty první zákona o Ústavním soudu nemá podaná ústavní stížnost odkladný účinek. V souladu s ustanovením §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
4. Podmínky citovaného ustanovení jsou dle názoru Ústavního soudu splněny. Vzhledem k rozsahu odůvodnění ústavní stížnosti, nutnému procesnímu postupu při jejím vyřízení a obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 3 Nt 202/2015 není možno rozhodnout o ústavní stížnosti bezodkladně. Výkon napadených rozhodnutí by bezpochyby představoval významný zásah do stěžovatelčiných ústavních práv, a to především omezením její osobní svobody, a dále, jak uvádí ústavní stížnost, rovněž pravděpodobnou ztrátou zaměstnání a výdělku, práva užívat pronajímaný byt, narušení sociálních vztahů, atd.
5. Vzhledem k předmětu napadených rozhodnutí tak Ústavní soud musel posoudit, zda jejich nevykonáním může vzniknout jiným osobám újma, která by ve smyslu výše citovaného ustanovení odůvodnila výkon napadených rozhodnutí před meritorním rozhodnutím Ústavního soudu, jehož smyslem bude posoudit oprávněnost zásahu do základních práv stěžovatelky. Ústavní soud dospěl k závěru, že tomu tak není, a to na základě odůvodnění napadených rozhodnutí a obsahu znaleckého posudku, z nějž soudy v dané věci vycházely.
6. K otázce stěžovatelčiny nebezpečnosti soudy poukazují na to, že stěžovatelka nemá na svou chorobu žádný náhled a pod jejím vlivem se brání domnělým škůdcům, a to instalací drahých zajišťovacích a sledovacích opatření a mnohačetnými podáními (míněno zřejmě orgánům veřejné moci). Její pobyt na svobodě je údajně nebezpečný, hrozí aktivní obrana fyzickým útokem. V samotných rozhodnutích i znaleckém posudku jsou však tyto závěry pouze takto strohé a nikterak nerozvedené. Zejména není vůbec zřejmé, z čeho znalecký posudek dovozuje hrozbu fyzického útoku. U veřejného zasedání pak dle protokolu znalec dospěl k výrazně mírněji formulovanému závěru, že "u těchto chorob nelze vyloučit i aktivní obranu". Naproti tomu soudy zjistily, že stěžovatelka zřejmě trpí duševní chorobou řadu let. Žádný násilný incident však ve spise zaznamenán není. Eskalace stěžovatelčina jednání není ze spisu patrná ani v průběhu celého řízení. Co se týče nebezpečnosti jednání, spočívajícího v podávání bludných návrhů, z napadených rozhodnutí nevyplývá, že by se takové jednání, s trestněprávní intenzitou, objevilo u stěžovatelky více než jednou. Nebezpečnost instalace drahých zajišťovacích a sledovacích opatření pak není v rozhodnutích rozvedena vůbec a z žádného místa spisu není zřejmé, že by šlo o zařízení, která někoho ohrožují či např. poškozují v jeho soukromí. Majetková újma stěžovatelky, která v důsledku své choroby vynakládá prostředky na obranu proti neexistujícím útokům, nebrání odkladu vykonatelnosti podle ustanovení §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
7. Dle Ústavního soudu tak v řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, nevyplynula dostatečně podložená hrozba natolik závažné újmy práv ostatních osob, aby to bránilo odkladu vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Pokud recidiva či eskalace stěžovatelčina škodlivého jednání nenastala dle zjištění soudů v průběhu téměř jednoho roku, kdy se řízení před obecnými soudy vedlo, nenasvědčuje nic tomu, že by k němu mělo dojít během krátké doby, kdy Ústavní soud v nejkratší možné době po případném získání dalších podkladů věcně rozhodne o podané ústavní stížnosti.
8. Ústavní soud, vzhledem k výše uvedenému, přistoupil podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu k odkladu vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2016
Josef Fiala v. r.
předseda senátu