ECLI:CZ:US:2016:3.US.3707.15.1
sp. zn. III. ÚS 3707/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Romana Seidlera, zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem Slezská 36, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2015 č. j. 68 Co 242/2015-148, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Moniky Karczové, s místem podnikání Kardašovská 775, Praha 9, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze a požadoval jeho zrušení v celém jeho rozsahu (pozn. Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti). Tvrdil, že tímto rozsudkem bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Výrokem I. napadeného rozsudku byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 11. 2014 č. j. 43 C 34/2011-124, výrokem II. byla stěžovateli uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 20 715,20 Kč. Stěžovatel byl rovněž poučen o možnosti podání dovolání k Nejvyššímu soudu.
3. Před tím, než Ústavní soud může přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je jeho povinností zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z tohoto hlediska dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity vyjádřeném v ustanovení §75 zákona o Ústavním soudu, je nutno setrvat na závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
5. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z napadeného rozsudku Městského soudu v Praze navíc jednoznačně vyplývá, že stěžovatel byl o přípustnosti dovolání řádně poučen.
6. Stěžovatel disponoval procesním prostředkem, na jehož základě mohl nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu byl v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem. Z tohoto důvodu je třeba dovolání považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2016
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj