ECLI:CZ:US:2016:3.US.3715.15.1
sp. zn. III. ÚS 3715/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o návrhu stěžovatele JUDr. Iva Luhana, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 1, se sídlem Karlovo nám. 17, Praha 2, zastoupeného Mgr. Bc. Klárou Luhanovou, advokátkou, se sídlem Šafaříkovy sady 5, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2015 sp. zn. 20 Co 216/2015, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podanou ústavní stížností napadá výše uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze s tvrzením, že je zcela věcně nesprávné a zásadním způsobem zasahující do jeho ústavně zaručených práv a svobod, zakotvených zejména v čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel usnesením ze dne 23. 2. 2015 č. j. 099 EX 1742/07-360 rozhodl tak, že vymožené plnění získané zpeněžením nemovitých věcí povinného Václava Kobla, bytem U Jeřábu 284, Davle, se po odpočtu nákladů exekuce ve výši 341 160 Kč, tj. v částce 1 792 174 Kč vydává insolvenčnímu správci povinného JUDr. Filipu Pundovi, se sídlem Klášterská 126/II, Jindřichův Hradec, ve prospěch majetkové podstaty insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 71 INS 21821/2014. Toto rozhodnutí zdůvodnil tím, že v rámci exekuce postihující majetek povinného vymohl dražbou nemovitých věcí celkem 2 133 334 Kč. Vzhledem k tomu, že po pravomocném udělení příklepu na nemovité věci (ke dni 20. 3. 2014) bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek povinného (dne 11. 8. 2014), nemohl pokračovat v exekuci rozvrhem a v souladu s ustanovením §46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl o vydání vymoženého plnění po odpočtu nákladů exekuce. Proti tomuto usnesení podal odvolání insolvenční správce, jemuž bylo vyhověno. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2015 sp. zn. 20 Co 216/2015, bylo změněno usnesení stěžovatele tak, že insolvenčnímu správci se ve prospěch majetkové podstaty v insolvenčním řízení vydává vymožené plnění v celkové výši 2 133 334 Kč.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl účastníkem řízení před Krajským soudem v Praze, neboť bylo rozhodováno o nákladech exekuce, tedy o jeho právech a povinnostech.
4. Ústavní soud se v prvé řadě zabýval návrhem z hlediska základních požadavků zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že splněny nejsou.
5. V nyní rozhodované věci je nutno vyjít z toho, že stěžovatel jako soudní exekutor, který vydal rozhodnutí, jehož změnu odvolacím soudem napadá, se nachází v postavení "veřejného činitele" ve smyslu závěrů stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, a nikoliv účastníka řízení. Ve skutečnosti nešlo o určení jeho nákladů exekuce, nýbrž o to, jak má být naloženo s vymoženým plněním ve vztahu k zahájenému insolvenčnímu řízení. Vystupuje-li tedy soudní exekutor v postavení nositele a vykonavatele pravomoci z titulu veřejného práva, pak z podstaty věci nemůže být nositelem základních práv a svobod (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 9. 11. 1999 sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99). Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel není legitimován k podání ústavní stížnosti. Ústavní soud dodává, že jeho judikatura je v této věci konstantní, a že stěžovatelova polemika s právním závěrem Nejvyššího soudu obsaženém v usnesení ze dne 23. 10. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3128/2014 nemůže být podkladem pro kasaci napadených rozhodnutí.
6. Vzhledem k tomu, že stěžovatel není oprávněn k podání ústavní stížnosti, byl jeho návrh, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2016
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj