ECLI:CZ:US:2016:3.US.857.15.1
sp. zn. III. ÚS 857/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. ledna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Štefana Kneža, zemřelého dne 24. 12. 2015, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, AK se sídlem v Praze 5, Symfonická 1496/9, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 2. 2015 č. j. 30 Cdo 3223/2013-121, za účasti Nejvyššího soudu České republiky, jako účastníka řízení, takto:
Řízení se přerušuje.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti ze dne 21. 3. 2015, doručené Ústavnímu soudu téhož dne a doplněné podáním ze dne 26. 4. 2015, doručeným Ústavnímu soudu téhož dne, Štefan Knežo (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v řízení o odškodnění nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout nedůvodným vězněním - výkonem trestu v roce 1953.
II.
Žalobce se domáhal na žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 950 000 Kč, jako náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena nedůvodným vězněním - výkonem trestu v roce 1953.
Dne 4. 10. 2012 rozsudkem č. j. 14 C 212/2010-58 Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "nalézací soud") žalobě vyhověl a žalovanou dále zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci k rukám jeho právního zástupce v částce 138 720 Kč.
Dne 28. 3. 2013 rozsudkem č. j. 29 Co 4/2013-79 Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozsudek nalézacího soudu ze dne 4. 10. 2012 č. j. 14 C 212/2010-58 ve výroku o věci samé potvrdil (výrok I) a žalované uložil nahradit žalobci náklady odvolacího řízení v částce 67 034 Kč (výrok II). Odvolací soud akceptoval názor nalézacího soudu, že v daném případě lze žalobci vyhovět na základě přímé aplikace čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a žaloba je důvodná. Nárok nemůže být promlčen, neboť se "nejedná o typickou náhradu škody" a promlčecí doba začala běžet, až když bylo trestní stíhání žalobce definitivně zastaveno. V úvahu nepřipadá ani prekluze nároku "s ohledem na příslušná ustanovení zák. č. 119/1990 Sb.".
Dne 10. 2. 2015 rozsudkem č. j. 30 Cdo 3223/2013-121 Nejvyšší soud České republiky (dále jen "dovolací soud") k dovolání žalované rozsudek odvolacího soudu ze dne 28. 3. 2013 č. j. 29 Co 4/2013-79 změnil a rozhodl, že "[r]ozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 10. 2012 č. j. 14 C 212/2010-58, se mění tak, že trestním stíháním žalobce, jeho odsouzením a výkonem trestu bylo porušeno jeho právo na svobodné přesvědčení, názor a jeho projev, právo na spravedlivý proces a v konečném důsledku jeho uvězněním a výkonem trestu právo na svobodný život a osobní bezpečnost, a že se zamítá žaloba na zaplacení částky 950 000 Kč" (výrok I), a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před nalézacím soudem ve stanovené lhůtě na účet právního zástupce částku 16 456 Kč (výrok II), na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 20 570 Kč (výrok III) a na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč (výrok IV).
Shora uvedený rozsudek dovolacího soudu stěžovatel napadl ústavní stížností, v níž uvedl, že po právní moci rozsudku nalézacího soudu ze dne 4. 10. 2012 č. j. 14 C 212/2010-58 mu bylo na jaře roku 2013 vyplaceno zadostiučinění ve výši 950 000 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 205 754 Kč (138 720 Kč + 67 034 Kč). Z přijaté částky poslal dar ve výši 190 000 Kč na rozšíření Domova pro seniory v Mariánských Lázních, přijatou náhradu nákladů řízení proplatil svému právnímu zástupci, který z toho uhradil své hotové výdaje a zaplatil daně, sociální a zdravotní pojištění apod. Nyní po dvou letech má přijaté zadostiučinění ve výši 950 000 Kč vrátit, a navíc by měl Ministerstvu spravedlnosti ČR vrátit rozdíl mezi náklady řízení přiznanými nalézacím soudem a odvolacím soudem (205 754 Kč) a dovolacím soudem (41 140 Kč), tj. 164 614 Kč, což není schopen do konce života zaplatit, neboť je mu 94 let, těžce se pohybuje a téměř neslyší. Podle stěžovatele výsledkem "morální satisfakce", kterou mu dovolací soud poskytl, "je skutečnost, že ho tato současná "satisfakce" má přijít na 1 114 614 Kč (950 000 + 164 614).
III.
Právní zástupce stěžovatele dne 4. 1. 2016 Ústavnímu soudu sdělil, že stěžovatel dne 24. 12. 2015 zemřel.
Zákon o Ústavním soudu neobsahuje ustanovení, které by výslovně upravovalo procesní situaci, kdy v průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatel zemřel; podle ustanovení §63 zákona o Ústavním soudu se tudíž přiměřeně použijí ustanovení občanského soudního řádu, v daném případě ustanovení §107 odst. 1 o. s. ř. Podle něj pak platí, že ztratí-li účastník po zahájení řízení způsobilost jím být dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat; v kladném případě rozhodne usnesením o tom, s kým, bude v řízení pokračováno resp. kdo bude procesním nástupcem zemřelého účastníka.
Ústavní soud je toho názoru, že specifické okolnosti pravomocně rozhodnuté civilní věci stěžovatele zastavení řízení o ústavní stížnosti nyní neodůvodňují. Z toho důvodu se rozhodl vyčkat výsledků dědického řízení a teprve poté rozhodne o dalším procesním postupu. V této souvislosti vyzývá dosavadního právního zástupce stěžovatele, aby mu podal informaci o výsledku dědického řízení a případném úmyslu právních nástupců stěžovatele v řízení o ústavní stížnosti pokračovat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu Ústavního soudu