ECLI:CZ:US:2016:4.US.1158.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1158/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Renáty Pospíšilové, zastoupené Mgr. Miroslavem Píšťkem, advokátem se sídlem ve Šternberku, nám. Svobody 1404/1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2016, č. j. 49 Cm 184/2015-58, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností došlou dne 11. 4. 2016, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku nalézacího soudu, kterým byl potvrzen směnečný platební rozkaz. Stěžovatelka si dne 15. 9. 2011 vzala úvěr ve výši 4 900 Kč, který však dohodnutým způsobem nesplácela. Součástí úvěrových podmínek byla rozhodčí doložka a k zajištění úvěru byly vystaveny týž den také dvě blankosměnky. Dluh stěžovatelky nejdříve věřitel vymáhal v rozhodčím řízení, rozhodčí nález byl však soudem následně zrušen a věřitel se rozhodl uspokojit se prostřednictvím jedné ze směnek. Soud vydal směnečný platební rozkaz, stěžovatelka podala námitky a k projednání věci bylo nařízeno jednání na den 12. 1. 2016. Stěžovatelka i její právní zástupce se z jednání omluvili s tím, aby soud rozhodl v jejich nepřítomnosti. Nalézací soud směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti především proto, že stěžovatelka vznesené kauzální námitky neprokázala - setrvaly v rovině tvrzení.
Napadeným rozsudkem mělo dojít k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky vyplývajících ze čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že soud nedostatečně reagoval na námitky stěžovatelky a nevypořádal se se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12, na který poukazovala v námitkách. Odůvodnění napadeného rozhodnutí proto z tohoto hlediska nemůže podle stěžovatelky obstát.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů:
Předmětem sporu před nalézacím soudem bylo zaplacení směnky znějící na částku 6 101,74 Kč s příslušenstvím, tudíž jde z pohledu civilního procesu o tzv. bagatelní spor. Jak již Ústavní soud několikrát konstatoval (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13), vyloučením možnosti podání opravných prostředků proti rozsudkům, jimiž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nedosahujícím určité hranice (§202 odst. 2, §238 odst. 2 o. s. ř.), dal zákonodárce zřetelně najevo, jaké případy nepovažuje za významné natolik, aby v nich vydaná rozhodnutí byla i za cenu eventuálních vad dále přezkoumávána, a to v rovině právního řádu jako celku, natož pak v rovině konformity s ústavním pořádkem. V principu tak platí, že Ústavní soud rozhodnutí bagatelního charakteru v právním smyslu zásadně nepřezkoumává, a pokud tak výjimečně učiní, pak jen tehdy, dosahuje-li rozpor s ústavněprávními zásadami zvlášť vysoké intenzity - což v tomto případě Ústavní soud neshledal.
Nadto Ústavní soud zdůrazňuje, že to byla v první řadě stěžovatelka, kdo přestal plnit smluvní závazky a nesplácel úvěr. Ačkoliv je obecně známo, že nebankovní subjekty poskytující úvěry často užívají zakázané praktiky a v mnoha případech jsou proto úvěrové smlouvy neplatné, je to právě stěžovatelka, která se ve směnečném řízení měla aktivně bránit a tyto zakázané praktiky prokázat; nestačí je jen tvrdit. Stěžovatelka se však ani nedostavila k nařízenému jednání a Ústavní soud konstatuje, že nehájila svá práva s náležitou bdělostí, prohrála spor, v němž mohla případně i uspět, pokud by se jednání zúčastnila; v takovém případě nelze napravovat výsledek sporu cestou ústavní stížnosti. Odůvodnění nalézacího soudu v části, že tvrzené námitky nebyly prokázány, je s přihlédnutím k neúčasti stěžovatelky na jednání dostačující. Ústavní soud by proto stížnosti nevyhověl, ani pokud by se nejednalo o bagatelní spor.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu