ECLI:CZ:US:2016:4.US.1170.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1170/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Františka Čmejly, zastoupeného Mgr. Patrikem Bauerem, advokátem se sídlem v Chomutově, Chelčického 97/1, proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem 27. 1. 2016, č. j. 10 Co 317/2015-191, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 13. 6. 2014, č. j. 8 C 138/2008-125, uložil stěžovateli jako žalovanému zaplatit Ladislavu Borkovci 250 000 Kč a smluvní pokutu z titulu smlouvy o půjčce; současně rozhodl o náhradě nákladů tak, že stěžovatel je povinen nahradit žalobci 100 553 Kč za řízení před nalézacím a odvolacím soudem a žalobce je povinen nahradit stěžovateli 34 848 Kč za řízení před nalézacím soudem předcházející zrušení jeho původního rozsudku soudem odvolacím. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 1. 2016, č. j. 10 Co 317/2015-191, změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítl. Současně výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti výroku II. rozsudku krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou soudu dne 12. 4. 2016, ve které navrhuje, aby Ústavní soud výrok zrušil. Krajský soud v Ústí nad Labem ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 19. 4. 2016 toliko odkázal na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku; k posouzení věci Ústavní soud připojil spis okresního soudu vedený pod sp. zn. 8 C 138/2008.
Ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Mezi opravné prostředky náleží podle §72 odst. 3 téhož zákona rovněž dovolání podle §236 a násl. o. s. ř. Tím je vyjádřena zásada subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, nastupující teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.
Ústavní stížnost je nepřípustná za situace, kdy byla podána proti výroku II. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stěžovatel se proti tomuto výroku měl primárně bránit dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem, nikoli přímo ústavní stížností. O možnosti podat dovolání přitom byli účastníci řádně poučeni; krajský soud v poučení o opravných prostředcích jako součásti ústavní stížností napadeného rozsudku poukázal na podmínky §237 o. s. ř. a uvedl dále, že dovolání lze podat do 2 měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.
Na závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti nemůže nic změnit ani ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle kterého není dovolání přípustné proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Napadeným výrokem rozsudku krajského soudu sice bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení nemá právo, v takovém případě je ovšem určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto obecné soudy účastníkovi odepřely (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, a dále VOJTEK, P. in Jirsa, J. a kol. Občanské soudní řízení: soudcovský komentář. Kniha IV. 1. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2015, s. 175; totožně HAMUĽÁKOVÁ, K. in Svoboda, K. a kol. Občanský soudní řád: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 742).
V projednávané věci jde k tíži stěžovatele, že konkrétní výši nákladů nevymezil, a to ani v ústavní stížnosti, ani v odvolání proti rozsudku nalézacího soudu; vyčíslením se blíže nezabýval ani odvolací soud v napadeném rozsudku. Bez ohledu na to je zřejmé, že předmětem posouzení byla částka nákladů řízení podstatně převyšující hranici 50 000 Kč. Rozsudkem nalézacího soud bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení v souhrnné výši přesahující 135 000 Kč; náklady řízení sice byly takto vyčísleny na půdorysu úspěchu žalobce, nikoli stěžovatele, který uspěl teprve v řízení odvolacím, lze nicméně vycházet z toho, že i v případě celkového úspěchu stěžovatele, který byl rovněž v průběhu celého řízení zastoupen advokátem, by byla výše nákladů - navíc navýšená o náklady odvolacího řízení - stanovena ve výši obdobné, resp. podstatně převyšující 50 000 Kč.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2016
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj