ECLI:CZ:US:2016:4.US.1267.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1267/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti AXI spol. s r. o. se sídlem v Brně, Údolní 4, zastoupené JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2016, č. j. 44 Co 103/2015-184, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností došlou dne 22. 4. 2016, doplněnou dne 26. 4. 2016, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výroku o náhradě nákladů řízení vydaného odvolacím soudem, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo vyplývající z čl. 36 odst. 1 a 3, čl. 11 Listiny základních práv a svobod a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka, v řízení jinak úspěšná, požadovala, aby jí neúspěšná strana (vedlejší účastník) nahradila také náklady nalézacího řízení; odvolací soud však podle stěžovatelky v této části svévolně aplikoval §150 o. s. ř. a náhradu nákladů nalézacího řízení stěžovatelce nepřiznal.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů; popřel by svou roli a postavení v rámci výkonu soudní moci, pokud by se opakovaně zabýval konkrétními úvahami obecných soudů, které byly určující pro jejich rozhodnutí o nákladech řízení. Pro přezkum Ústavním soudem je určující výhradně dodržení ústavního rámce rozhodovací činnosti v projednávané věci.
Při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení Ústavní soud postupuje zdrženlivě; do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. III. ÚS 624/06 (N 27/44 SbNU 319 dostupný na http://nalus.usoud.cz]. Věci tohoto druhu zpravidla vůbec nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny, ledaže by šlo o mimořádně závažné pochybení s významnými dopady na osobu stěžovatele, resp. do jeho majetkových poměrů (usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 3519/13, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 1848/13, nebo ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2525/10). V projednávaném případě jde navíc o náklady řízení v bagatelní výši z hlediska možného dovolání a Ústavní soud žádný, natož extrémní, rozpor s principy spravedlnosti ani významný dopad do majetkových poměrů stěžovatelky v napadených rozhodnutích neshledal.
Odvolací soud v projednávané věci dospěl k závěru, že žaloba byla stěžovatelkou podána předčasně, neboť stěžovatelka vedlejšímu účastníkovi před podáním žaloby neprokázala, že došlo k postoupení pohledávky, a že jí žalovaná pohledávka náleží. Přestože byl postoj vedlejší účastnice (pojistitele) zřejmý a bylo zjevné, že dobrovolně plnit nehodlá, nelze považovat nepřiznání nákladů řízení v prvním stupni stěžovatelce za extrémní vybočení z ústavněprávních kritérií spravedlivého procesu. Názor stěžovatelky, že žaloba předčasně podána nebyla, není ústavněprávně relevantní skutečností, která by založila opodstatněnost ústavní stížnosti.
Stěžovatelka měla možnost prezentovat svůj postoj k rozhodnutí o nákladech řízení v rámci svého odvolání, tudíž nelze ani dovodit, že by jí bylo toto právo upřeno. Ústavní soud neshledal, že by odvolací soud postupoval svévolně, neboť jeho závěr o předčasnosti žaloby je rámcově způsobilý založit důvod pro aplikaci §150 o. s. ř. Ústavní soud nemá v kompetenci měnit rozhodnutí obecných soudů jen proto, že sám by na jejich místě případně rozhodl odlišně. Odvolací soud v napadeném rozsudku vyložil, proč náhradu nákladů řízení v prvním stupni nepřiznal. Je sice nutné připustit, že rozhodnutí o nepřiznání nákladů řízení v tomto rozsahu má být výjimkou z pravidla, a jako takové vyžaduje odůvodnění podrobnější, nejde však s ohledem na již naznačená hlediska o deficit natolik závažný, aby dosáhnul ústavněprávní úrovně. Proto Ústavní soud považuje tuto stížnost směřující proti výroku o nákladech řízení za zjevně neopodstatněnou.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. září 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu