ECLI:CZ:US:2016:4.US.1570.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1570/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Bezděka, bez právního zastoupení, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 2. 2012 č. j. 22 EXE 496/2012-16, spojené s návrhem na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Šumperku, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti ze dne 17. 5. 2016 Jiří Bezděk (dále jen " stěžovatel" případně "povinný") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí o nařízení exekuce.
Spolu s ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušit zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Stěžovatel uvedl, že podává správní žalobu ve věci České advokátní komory o určení advokáta dle §18 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, pro zastupování v řízení před Ústavním soudem.
II.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Šumperku (dále jen "exekuční soud") sp. zn. 22 EXE 496/2012, vyplývají následující skutečnosti.
Dne 8. 2. 2012 usnesením č. j. 22 EXE 496/2012-16, exekuční soud v exekuční věci oprávněné Jarmily Macháčkové proti povinnému k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 8 080 Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 960 Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné, nařídil exekuci na majetek povinného (výrok I), provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov (výrok II) a povinném zakázal nakládat se svým majetkem (výrok III). Usnesení o nařízení exekuce bylo povinnému doručeno do datové schránky dne 30. 5. 2012. Toto rozhodnutí stěžovatel učinil předmětem ústavní stížnosti.
Dne 30. 7. 2012 usnesením č. j. 40 Co 624/2012-31 Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "odvolací soud") odvolání povinného proti usnesení exekučního soudu ze dne 8. 2. 2012 č. j. 22 EXE 496/2012-16 odmítl, neboť odvolání neobsahovalo kvalifikované odvolací důvody rozhodné pro nařízení exekuce.
Dne 20. 2. 2013 usnesením č. j. 22 EXE 496/2012-51 exekuční soud návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením exekučního soudu ze dne 8. 2. 2012 č. j. 22 EXE 496/2012-16 zamítl.
Dne 29. 4. 2013 usnesením č. j. 40 Co 266/2013-64 odvolací soud k odvolání povinného usnesení exekučního soudu ze dne 20. 2. 2013 č. j. 22 EXE 496/2012-51 potvrdil.
Dne 4. 8. 2015 usnesením č. j. 22 EXE 496/2012-118 exekuční soud návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením exekučního soudu ze dne 8. 2. 2012 č. j. 22 EXE 496/2012-16 zamítl.
Dne 22. 12. 2015 usnesením č. j. 40 Co 684/2015-149 odvolací soud k odvolání povinného usnesení exekučního soudu ze dne 4. 8. 2015 č. j. 22 EXE 496/2012-118 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud takto rozhodl na základě zjištění, že postupem exekučního soudu bylo porušeno právo účastníků řízení na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Dne 17. 6. 2016 usnesením č. j. 22 EXE 496/2012-165 exekuční soud návrh povinného ze dne 30. 3. 2015 na zastavení exekuce nařízené usnesením exekučního soudu ze dne 8. 2. 2012 č. j. 22 EXE 496/2012-16 zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal povinný odvolání ze dne 19. 7. 2016, o němž dosud nebylo rozhodnuto.
Další obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadeného, blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
III.
Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že pokud petit ústavní stížnosti směřoval jednoznačně proti usnesení exekučního soudu o nařízení exekuce ze dne 8. 2. 2012 č. j. 22 EXE 496/2012-16, byla ústavní stížnost podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost bylo možné podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozuměl řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůta 60 dnů obsažená v ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu byla nepřekročitelná, její marné uplynutí zákon neumožňoval jakkoliv zhojit, přičemž tímto zákonem je Ústavní soud vázán (čl. 88 odst. 1 a 2 Ústavy České republiky).
I za předpokladu, že podle obsahu ústavní stížnosti by bylo možné dovodit (což podle názoru Ústavního soudu možné není), že ústavní stížnost směřovala proti poslednímu rozhodnutí vydanému v předmětné exekuční věci stěžovatele, tj. - jak plyne z vyžádaného spisu - proti usnesením exekučního soudu ze dne 17. 6. 2016 č. j. 22 EXE 496/2012-165, jímž byl zamítnut návrh povinného ze dne 30. 3. 2015 na zastavení exekuce nařízené usnesením exekučního soudu ze dne 8. 2. 2012 č. j. 22 EXE 496/2012-16, šlo by o ústavní stížnost nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, neboť o jeho odvolání proti citovanému usnesení exekučního soudu ze dne 17. 6. 2016 č. j. 22 EXE 496/2012-165 dosud nebylo odvolacím soudem rozhodnuto. Z tohoto důvodu by bylo možné ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou ve smyslu §75 zákona o Ústavním soudu.
K povinnosti napadat ústavní stížností i rozhodnutí o posledním procesním prostředku, srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2010 sp. zn. II. ÚS 1375/10 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), aprobované Evropským soudem pro lidská práva v jeho rozhodnutí ze dne 31. 3. 2015 ve věci Veselský proti České republice, stížnost č. 30020/11 (dostupné na http://hudoc.echr.coe.int).
S ústavní stížností spojený návrh stěžovatele na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, shledal Ústavní soud zjevně neopodstatněným.
Jelikož ústavní stížnost a s ní spojený návrh bylo nutno odmítnout, nepožadoval Ústavní soud odstranění vad spočívajících v absenci kvalifikovaného návrhu sepsaného advokátem a plné moci pro advokáta.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b), e), a návrh s ní spojený podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) z důvodu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu Ústavního soudu