ECLI:CZ:US:2016:4.US.1967.16.1
sp. zn. IV. ÚS 1967/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Josefa Herodese, zastoupeného JUDr. Filipem Svobodou, advokátem se sídlem Praha 5, U Demartinky 1, proti příkazům k domovní prohlídce a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydaných soudcem Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 25. 2. 2016 pod č. j. 5 Nt 709/2016-4, 5 Nt 710/2016-4 a 5 Nt 706/2016-4, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené příkazy k domovní prohlídce a příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků a aby Policii České republiky, Obvodnímu ředitelství Praha III, Službě kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality a Celnímu úřadu pro Jihočeský kraj zakázal pokračovat v porušování jeho základních práv a přikázal jim vydat věci zajištěné při domovních prohlídkách provedených dne 21. 4. 2016.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadených příkazů k domovním prohlídkám a k prohlídce jiných prostor a pozemků k zásahu do jeho práv podle čl. 12 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel namítá, že z napadených příkazů k domovním prohlídkám a k prohlídce jiných prostor a pozemků není patrné, z čeho je odvozena místní příslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích k jejich vydání. Tento soud nemá podle stěžovatele k jeho trestní věci žádný vztah, logické by se podle něho jevilo podání návrhu na vydání těchto příkazů k soudu, v jehož obvodu mělo docházet k podstatě prověřované činnosti. Stěžovatel dále poukazuje na to, že domovní prohlídky a prohlídka jiných prostor a pozemků byly prováděny ve stadiu před zahájením trestního stíhání, takže mohly být nařízeny pouze tehdy, pokud by se jednalo o úkony neodkladné nebo neopakovatelné. Podle stěžovatele ovšem napadené příkazy neodkladnost či neopakovatelnost prohlídek odůvodňují zcela nedostatečně, resp. pouze obecně, bez jakékoliv individualizace.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadených příkazů a dalších listinných podkladů, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud musí především připomenout, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci existuje jen za podmínky, že není možná náprava jiným způsobem. Zde je nutno poznamenat, že domovní prohlídka představuje pouze jeden z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. trestních soudů. Ústavní soud může v případě domovní prohlídky kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.
Okresní soud v Českých Budějovicích na dotaz Ústavnímu soudu sdělil, že návrh na vydání napadených příkazů podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích. Toto státní zastupitelství vykonává svou územní působnost právě v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích (srov. §7 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů). Podle §26 trestního řádu je k provádění úkonů v přípravném řízení příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Z výše uvedeného je tedy patrné, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích mohla podat návrh na vydání příkazu k domovním prohlídkám a k prohlídce jiných prostor a pozemků výhradně k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, který tak byl jediným soudem příslušným k vydání těchto příkazů. Ústavní soud proto nemůže sdílet názor stěžovatele, že v jeho případě došlo k odnětí zákonnému soudci.
Nad rámec řečeného Ústavní soud poznamenává, že pokud stěžovatel v souvislosti s tvrzenou nepříslušností Okresního soudu v Českých Budějovicích odkazuje na nález ve věci sp. zn. Pl. ÚS 4/14, Ústavní soud nemůže tomuto argumentu přiznat relevanci. Ústavní soud v tomto svém nálezu totiž uvedl, že zde obsažený výklad vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, nemá (srov. §71 zákona o Ústavním soudu a contr.) bez dalšího dopad na následné hodnocení trestních řízení, v nichž byla příslušná ustanovení uvedené vyhlášky aplikována. Totéž se musí týkat i navazujícího výkladu ustanovení §26 trestního řádu.
Také námitku, že napadené příkazy k domovním prohlídkám a k prohlídce jiných prostor a pozemků zcela nedostatečně a toliko obecně odůvodňují neodkladnost či neopakovatelnost těchto prohlídek, musí Ústavní soud odmítnout. Soudce Okresního soudu v Českých Budějovicích neodkladnost prohlídek odůvodnil nebezpečím zmaření, zničení nebo ztráty důkazů. Možnost zničení či odstranění důkazních prostředků přitom patří k typickým důvodům, které činí z domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků neodkladný úkon (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13). Ústavní soud již dříve vyslovil, že pokud ze všech okolností případu, jež lze identifikovat na základě příkazu k prohlídce nebo ze spisu, přesvědčivě vyplývá, že podmínky neodkladnosti úkonu byly skutečně dány, potom pouhý případný nedostatek písemného zdůvodnění neodkladnosti úkonu v příkazu k prohlídce nemusí být nutně posuzován jako ústavněprávní pochybení (srov. nález sp. zn. III. ÚS 2260/10 nebo usnesení sp. zn. II. ÚS 1517/13). Zároveň je třeba připomenout, že ústavněprávního rozměru nabývá až takový deficit, kdy neodkladnost úkonu z odůvodnění příkazu není (ani interpretací) jakkoli seznatelná, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1780/07).
V posuzované věci měly být při domovních prohlídkách a prohlídce jiných prostor a pozemků zajištěny zejména výrobky ze slonoviny či surová slonovina, dále výpočetní technika, mobilní telefony, dokumenty s bankovním spojením či další listinné a věcné důkazy. Je tedy zřejmé, že šlo skutečně o důkazy, jejichž zničení či odstranění mohlo být provedeno relativně snadno a rychle. Závěr o neodkladnosti prohlídek se proto jeví jako zcela logický.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Se zřetelem k tomuto rozhodnutí se Ústavní soud nezabýval souvisejícími návrhy, neboť mají toliko akcesorickou povahu a sdílí právní osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2016
JUDr. Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu