ECLI:CZ:US:2016:4.US.214.16.1
sp. zn. IV. ÚS 214/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti M. H., zastoupené JUDr. Milošem Slabým, advokátem se sídlem v Mohelnici, Nádražní 9, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2015, č. j. 3 Tdo 1174/2015-28, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 9. 1. 2015, č. j. 68 To 281/2014-483, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci zrušil rozsudkem ze dne 9. 1. 2015, č. j. 68 To 281/2014-483, rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 23. 6. 2014, č. j. 2 T 4/2011-453, nově rozhodl tak, že stěžovatelku uznal vinnou trestným činem lichvy a odsoudil ji k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu 1 roku; současně stěžovatelce uložil, aby podle svých sil a možností nahradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 11. 2015, č. j. 3 Tdo 1174/2015-28, odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozhodnutím dovolacího a odvolacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 20. 1. 2016 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že obecné soudy se dostatečně nevypořádaly s otázkou nepoměru mezi skutečnou cenou bytu poškozené a částkou, kterou za něj obdržela v důsledku (souzené) trestné činnosti. Je přesvědčena, že mělo být vyhověno jejímu návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku ohledně obvyklé ceny bytu.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Jeho úkolem je výhradně posuzovat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.
Obecné soudy se ústavně konformním způsobem vypořádaly s typovým znakem skutkové podstaty trestného činu lichvy, proti němuž stěžovatelka brojila před dovolacím soudem a na jehož zpochybnění staví i svoji ústavní stížnost, totiž s otázkou hrubého nepoměru obdrženého plnění vůči protiplnění poskytnutému poškozené. Konstatovaly, že poškozená pod tlakem hrozících exekucí prodala svůj byt stěžovatelce a spolupachateli za 150 000 Kč, přičemž však skutečná (tržní) cena byla posudkem znalce ustanoveného soudem určena na 650 000 Kč; stěžovatelkou a spolupachatelem byl následně prodán třetí osobě za 700 000 Kč.
Trestní soudy se dostatečně vypořádaly i s okolností, že v rámci odvolacího řízení stěžovatelka předložila alternativní posudek znalce vypracovaný Ing. Martinem Adamčíkem, který hodnotu bytu vyčíslil na 310 000 Kč. Vyslovily, že jej nelze považovat za objektivní a věrohodný; zohlednily, že při jednání soudu nebyl tento znalec schopen zdůvodnit závěry svého posudku ani řádně reagovat na okolnost, že ve skutečnosti byl byt prodán za 700 000 Kč. Za dané situace nelze obecným soudům vytýkat, že nenechaly vypracovat v pořadí třetí - revizní znalecký posudek.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu