ECLI:CZ:US:2016:4.US.2173.15.1
sp. zn. IV. ÚS 2173/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Zdeňka Kohuta, zastoupeného Mgr. et Bc. Vladimírem Novým, advokáem se sídlem Plzeň, Žižkova 52, proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 25. 5. 2015 č. j. 1 ZT 261/2015-33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje, Městského ředitelství policie Plzeň, Územního odboru služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 22. 4. 2015 č. j. KRPP-196710/TČ-2014-030571. Uvedeným usnesením Policie ČR bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání stěžovatele pro zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestního zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadeného rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadené usnesení neobsahuje povinné náležitosti ve smyslu §134 trestního řádu, neboť zde zcela absentuje část odůvodnění, ve které se měl státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město vypořádat s odůvodněním stížnosti stěžovatele.
Ústavní soud si nejprve vyžádal kopii vyšetřovacího spisu vztahujícího se k dané věci a vyzval Okresní státní zastupitelství Plzeň-město jako účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. Okresní státní zástupkyně se ve svém vyjádření zabývala primárně obsahem výše zmíněného usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání stěžovatele, námitky stěžovatele proti tomuto usnesení považovala za nepodložené, a proto shledala naplnění důvodů pro odmítnutí ústavní stížnosti.
Ústavní soud následně zjistil, že obsah kopie opisu napadeného usnesení, kterou stěžovatel přiložil ke své ústavní stížnosti, se obsahově liší od opisu usnesení, který byl založen do vyšetřovacího spisu. Kopie napadeného usnesení, kterou předložil stěžovatel, totiž neobsahovala tři závěrečné odstavce, ve kterých se státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město věcně vypořádával s námitkami stěžovatele proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání stěžovatele. Ústavní soud proto znovu vyzval Okresní státní zastupitelství Plzeň-město k vyjádření a vysvětlení tohoto rozdílu.
Okresní státní zástupkyně ve svém druhém vyjádření uvedla, že zjevně technickou chybou bylo napadené usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město odesláno do datové schránky právního zástupce stěžovatele nedopatřením bez posledních tří odstavců, ačkoli bylo vyhotoveno v úplném znění a takto v originále státním zástupcem podepsáno a zapisovatelkou uloženo. Důvody, proč došlo k přenosu usnesení do datové schránky právního zástupce stěžovatele bez posledních tří odstavců, se nepodařilo technicky vysvětlit. Okresní státní zástupkyně se za uvedený nedostatek omluvila a uvedla, že souběžně odesílá právnímu zástupci stěžovatele napadené usnesení ve správné podobě. Z vyjádření dále vyplynulo, že obhájce stěžovatele Mgr. et Bc. Vladimír Nový měl možnost se s napadeným usnesením v jeho správné a úplné verzi seznámit dne 26. 11. 2015 při prostudování kompletního spisového materiálu, přičemž v této souvislosti neuplatnil žádnou námitku k obsahu napadeného usnesení.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, vyjádření účastníka a obsah napadeného rozhodnutí i vyšetřovacího spisu a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud se nicméně stručně vyjádří alespoň ke stěžejním námitkám.
Ústavní soud se musel nejprve zabývat výše popsaným problémem spočívajícím v tom, že právnímu zástupci stěžovatele (vystupujícímu v postavení obhájce obviněného) bylo napadené usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město doručeno do datové schránky v neúplné podobě. Takový postup pochopitelně odporuje zákonu, konkrétně ustanovení §137 odst. 4 trestního řádu.
Z čistě formálního pohledu by z výše uvedeného vyplýval závěr, že stěžovateli, resp. jeho obhájci nebylo napadené usnesení v době, kdy stěžovatel podával ústavní stížnost, řádně doručeno. Nebyly by tak splněny podmínky pro podání ústavní stížnosti vyplývající z ustanovení §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a návrh by musel být odmítnut jako nepřípustný (a po řádném doručení usnesení by se opět otevřela možnost podat ústavní stížnost). Ústavní soud nicméně přihlédl k tomu, že vada, k níž došlo v rámci doručování napadeného usnesení, již byla odstraněna a právnímu zástupci stěžovatele bylo usnesení odesláno do datové schránky ve správné a úplné podobě. Z tohoto důvodu bylo možno přistoupit k přezkumu napadeného rozhodnutí, a to v jeho originální úplné podobě.
Ústavní soud musí připomenout, že možnosti jeho ingerence do přípravného řízení jsou striktně omezeny jen na případy vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní. Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 511/02).
Ústavnímu soudu nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci příslušných orgánů činných v trestním řízení. Není smyslem usnesení o zahájení trestního stíhání vyřešit všechny sporné otázky skutkové a právní, jeho vydáním není předjímán výsledek řízení ve věci samé. Důvodnost obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání je předmětem celého trestního řízení, což se týká i právního posouzení stíhaného skutku. Ústavnímu soudu přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod zásadně po ukončení řízení a vyčerpání všech procesních prostředků podle trestního řádu (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 539/98).
V dané věci Ústavní soud na straně jedné nemůže zcela akceptovat tu část odůvodnění napadeného usnesení, v níž státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň-město pouze paušálně odkazuje na "další konkrétní skutečnosti, patrné ze spisového materiálu". Na straně druhé se však z hlediska kvality odůvodnění napadeného usnesení jako rozhodující jeví odkaz na obsah úředního záznamu o podaném vysvětlení, který byl se stěžovatelem sepsán dne 16. 3. 2015 a z něhož vyplynulo, že to byl právě stěžovatel, kdo kopnul poškozeného do hlavy, tedy že právě on se dopustil útoku, který měl za následek způsobení těžké újmy na zdraví. Lze proto konstatovat, že napadené usnesení státního zástupce je odůvodněno sice poměrně stručně, avšak ještě dostatečně a nejsou zde okolnosti svědčící o libovůli při rozhodování.
Je dále nutno připomenout, že k zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 trestního řádu se nevyžaduje spolehlivé a úplné prokázání skutkového stavu, ale postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti, že trestný čin byl spáchán a že jej spáchala určitá osoba. Námitky proti konkrétním důvodům, na základě kterých došlo k zahájení trestního stíhání, může stěžovatel uplatňovat v rámci své obhajoby v dalším průběhu trestního řízení.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2016
JUDr. Jaromír Jirsa
předseda senátu