ECLI:CZ:US:2016:4.US.2637.16.1
sp. zn. IV. ÚS 2637/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Marie Kožejové, zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 18, Ostrava-Slezská Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016 č. j. 2 Ads 91/2016-41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 30, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým byla jako nepřípustná zamítnuta její kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2016 č. j. 38 Ad 15/2012-107 o odmítnutí návrhu na obnovu řízení, vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 38 Ad 15/2012. Krajský soud v Ostravě v řízení, jehož obnovy se stěžovatelka domáhá, rozsudkem ze dne 27. 3. 2014 zamítl žalobu stěžovatelky proti odvolacímu rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí, jímž nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o dávku státní sociální podpory - příspěvku na bydlení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že neexistuje rozumný důvod, aby v případech správního řízení nebyla možnost obnovy řízení obecně připuštěna. Uvedené platí zvláště za situace, kdy se jedná o tak zásadní otázku jako je poskytnutí dávky v hmotné nouzi a příspěvku na bydlení. Pokud tento postup ustanovení §114 s. ř. s. neumožňuje, považuje jej stěžovatelka za protiústavní.
Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovatelce i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobněji rekapitulovat.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky, i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud předesílá, že ústavními stížnostmi téže stěžovatelky s obdobnou problematikou a argumentací se již zabýval v řízeních vedených pod sp. zn. I. ÚS 2635/16 a IV. ÚS 2634/16, která skončila vydáním odmítavých usnesení. Od závěrů zde uvedených se nemá důvod odchylovat.
Ústavní soud ověřil, že Nejvyšší správní soud se kasační stížností stěžovatelky řádně zabýval a v odůvodnění rozhodnutí srozumitelně a logicky objasnil, z jakých důvodů není kasační stížnost důvodná. Zejména poukázal na to, že ustanovení §114 odst. 1 s. ř. s. jednoznačné stanoví, že obnova řízení před správními soudy je přípustná výhradně proti rozsudku vydanému v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu nebo ve věcech politických stran a hnutí. Návrh na obnovu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 a násl. s. ř. s. tak přípustný není.
Uvedeným závěrům není z ústavního hlediska co vytknout. Ostatně Ústavní soud již ve svých předchozích rozhodnutích uvedl, že ustanovení §114 odst. 1 s. ř. s. samo o sobě nezavdává prostor pro jeho jiný než shora nastíněný výklad (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 680/10, II. ÚS 3163/09, I. ÚS 776/07). Neústavnost napadeného rozhodnutí nelze ani dovozovat z obecné úvahy stěžovatelky o vhodnější právní úpravě obnovy ve správním řízení. Ústavní soud pro úplnost dodává, že podle petitu ústavní stížnosti se stěžovatelka zrušení ustanovení §114 s. ř. s. nedomáhá.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2016
JUDr. Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu