ECLI:CZ:US:2016:4.US.2650.16.1
sp. zn. IV. ÚS 2650/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy a soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti P. B., zastoupeného JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou se sídlem Ledeč nad Sázavou, Koželská 205, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. 6. 2016 č. j. 13 To 229/2016-230 a usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. 5. 2016 č. j. 2 T 9/2015-219, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, jímž byl zamítnut jeho návrh na obnovu řízení, které bylo pravomocně skončeno rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 4. 2015 č. j. 2 T 9/2015-102, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 8. 2015 sp. zn. 13 To 234/2015. Dále navrhuje zrušení označeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti uvedenému usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel namítá, že trestní soudy nesprávně vyhodnotily význam znaleckého posudku, o který opíral svůj návrh na povolení obnovy řízení a který potvrzoval verzi stěžovatele o příčině a průběhu dopravní nehody, jejíž způsobení bylo stěžovateli kladeno za vinu. Stěžovatel nesouhlasí s názorem trestních soudů, podle kterého uvedený znalecký posudek nelze považovat za nový důkaz. Za nedostačující pak považuje odůvodnění napadených rozhodnutí.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, a obsah napadených rozhodnutí, a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře již mnohokrát konstatoval, že mu nepřísluší nahrazovat závěry trestních soudů konkluzemi vlastními a "přehodnocovat" hodnocení důkazů, k němuž trestní soudy dospěly. Pokud uvedený princip platí v řízení, při němž se posuzuje otázka viny a trestu, musí platit tím spíše v řízení o mimořádném opravném prostředku. I v případech řízení o povolení obnovy je tedy na trestních soudech, aby posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 254/12).
Obnova řízení představuje mimořádný opravný prostředek, jenž znamená průlom do nezměnitelnosti a závaznosti pravomocných rozhodnutí vydaných v trestním řízení. Jeho účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních v případech, kdy tyto vady vyšly najevo až po právní moci původního rozhodnutí. Trestní soudy přitom nemohou bez dalšího nekriticky převzít nově tvrzené skutečnosti či důkazy, aniž by je hodnotily ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, na nichž byla založena původní skutková zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou tak způsobilé vyvolat následky předvídané v §278 trestního řádu (shodně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 62/04 nebo I. ÚS 3022/11).
V projednávané věci se tak Ústavní soud soustředil na to, zda rozhodnutí trestních soudů o tom, že v daném případě neexistují zákonem předpokládané důvody pro povolení obnovy řízení (§278 trestního řádu), neslo znaky libovůle, popř. založilo porušení práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem; pouze za těchto podmínek by totiž Ústavní soud mohl přistoupit ke kasačnímu zásahu. O takovou situaci však v tomto případě nešlo.
Ústavní soud se především nemůže ztotožnit s názorem stěžovatele, že trestní soudy nedostatečně odůvodnily svá rozhodnutí. Již Okresní soud v Havlíčkově Brodě se podrobně věnoval obsahu znaleckého posudku předloženého stěžovatelem, a srozumitelně vysvětlil, proč tento posudek nepovažuje za nový důkaz, který by mohl odůvodnit jiné rozhodnutí o vině. Podstatná se jeví v tomto směru skutečnost, že obhajoba navrhovala opatření znaleckého posudku již v původním řízení, avšak trestní soudy odmítly tento důkaz jako nadbytečný, neboť průběh dopravní nehody a nedbalostní jednání stěžovatele bylo spolehlivě objasněno výpověďmi několika svědků. Okresní soud v Havlíčkově Brodě také správně podotknul, že znalecký posudek předložený stěžovatelem vycházel výhradně z informací, které byly soudu známy již v původním řízení.
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích uvedenou argumentaci ještě doplnil, když předložený znalecký posudek podrobil pečlivému rozboru. Poukázal přitom na nejasnost stop, z nichž posudek vycházel. Nespolehlivost podkladů použitých k vypracování znaleckého posudku tak byla dalším důvodem pro závěr, že tento posudek není způsobilý zpochybnit skutková zjištění, k nimž trestní soudy dospěly v původním řízení, tudíž nemůže představovat důvod pro povolení obnovy řízení.
Ústavní soud má tedy za to, že trestní soudy dostatečně odůvodnily svůj závěr, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení, a postup a úvahy těchto soudů považuje za logické a ústavně konformní.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2016
JUDr. Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu