ECLI:CZ:US:2016:4.US.2770.16.1
sp. zn. IV. ÚS 2770/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti J. M., zastoupeného Mgr. Andreou Jankovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Purkyňova 593/10, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 6. 2016, č. j. 12 Co 226/2016-761, a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 5. 2016, č. j. 22 Nc 34/2015-621, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 11. 5. 2016, č. j. 22 Nc 34/2015-621, zakázal předběžným opatřením stěžovateli styk se dvěma nezletilými dětmi. V odůvodnění uvedl, že předběžné opatření muselo být nařízeno pro jednání stěžovatele (strýce ze strany matky), který cíleně vyhledává dobu, kdy se s dětmi stýká jejich otec, a brání navázání přirozených a zdravých vztahů; styk otce s dětmi maří vlastními projevy a přehráváním videozáznamů na tabletu, ve kterých nezletilé emotivním způsobem oslovuje jejich matka. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 14. 6. 2016, č. j. 12 Co 226/2016-761, usnesení okresního soudu potvrdil.
Proti usnesením krajského a okresního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností došlou dne 18. 8. 2016, ve které navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Obsahem své argumentace namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že závěry soudů jsou překvapivé a unáhlené, nemající oporu ve zjištěném skutkovém stavu. V řízení poukázal na pevné citové vazby, pro něž nelze zakázat jeho styk s nezletilými, na který má jako strýc právo.
Ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž stížnost není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Rozhodnutí o nařízení či zrušení předběžných opatření nepředstavují konečné (meritorní) rozhodnutí, nýbrž toliko zatímní úpravu poměrů účastníků - přesto i taková rozhodnutí mohou znamenat zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod, avšak jen za splnění specifických podmínek [srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 11. 1999, sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), nebo ze dne 5. 11. 2002 sp. zn. II. ÚS 343/02 (N 140/28 SbNU 223, dostupná na http://nalus.usoud.cz)].
V projednávané věci Ústavní soud nezjistil pochybení, pro která by musel zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů; nesdílí přesvědčení stěžovatele, že jejich závěry nemají oporu ve zjištěném skutkovém stavu. Obecné soudy vyšly z toho, že předmětem řízení je úprava výchovy a výživy nezletilých pro dobu před i po rozvodu, přičemž se jedná o mimořádně citlivou věc. Nalézací soud v předchozím řízení respektoval názor znalce, který shledal kritické důvody pro odnětí dětí matce a jejich umístění do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Zde je navštěvuje otec, který se s nimi snaží navázat přirozené vztahy, jeho úsilí ovšem paralyzuje stěžovatel (strýc z matčiny strany), který vyhledává dobu návštěv a styk otce s dětmi narušuje vlastními projevy i pouštěním videozáznamů na tabletu, z nichž k dětem emotivně promlouvá jejich matka. Aniž by blíže zkoumal skutkový stav, neboť mu to nepřísluší, jeví se takto předestřené důvody Ústavnímu soudu nikoli jako nedostatečné, nýbrž právě naopak zcela přiléhavé k vydání napadeného předběžného opatření.
Stěžovatel skutková zjištění obecných soudů ostatně po obsahové stránce ani nijak nezpochybňuje, netvrdí, jakým způsobem pochybily při zjištění výchozího stavu věci, ani že uvedeným způsobem nejednal; závěry soudů pouze v obecné rovině označuje za unáhlené a překvapivé. Na ústavní konformitě rozhodnutí obecných soudů nemohou nic změnit ani námitky stěžovatele spočívající v jeho pevných citových vazbách a vlastním právu na styk s dětmi. V této souvislosti nelze přehlédnout - jak na to správně poukázal rovněž odvolací soud - že jednoznačně převažují citové vazby dětí k jejich otci, které se strýc snaží systematicky zpřetrhat či alespoň maximálně narušit.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. srpna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu