ECLI:CZ:US:2016:4.US.2798.16.1
sp. zn. IV. ÚS 2798/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti J. A., zastoupeného JUDr. Ninou Rydlovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Blahoslavova 99/9, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2016, č. j. 25 Cdo 142/2016-58, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 10. 2015, č. j. 70 Co 238/2015-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 13. 8. 2015, č. j. 112 C 82/2015-14, nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků a současně zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce, neboť dospěl k závěru, že v případě žaloby se jedná zřejmě o bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel se domáhá proti svému otci zaplacení částky 1 000 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy spočívající v tom, že se otec výběrem porodníka měl podílet na zdravotním postižení stěžovatele, dále žádá 1 500 000 Kč jako náhrady majetkové újmy spočívající v nedostatečné rodičovské péči a 100 000 Kč za pomluvu ohledně stěžovatelova vyloučení ze studia. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 27. 10. 2015, č. j. 70 Co 238/2015-20, usnesení městského soudu potvrdil; Nejvyšší soud usnesením ze dne 9. 6. 2016, č. j. 25 Cdo 142/2016-58, odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení krajského soudu.
Proti usnesením dovolacího a odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 21. 8. 2016 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do ochrany vlastnického práva podle čl. 11 a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i navazujících ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že se v jeho případě nejedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva; posouzení věci a úspěšnosti žaloby je v daném případě možné teprve v průběhu řízení a na základě dokazování.
Ústavní soud nejprve konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není stížnost nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Přestože petitem výslovně směřuje pouze proti usnesení odvolacího soudu, argumentací stěžovatel brojí i proti usnesení dovolacího soudu, které k ústavní stížnosti rovněž přiložil a od jehož doručení počítal lhůtu k jejímu podání. Ústavní soud proto podrobil přezkumu rovněž usnesení dovolacího soudu; neshledal však přitom pochybení, která by znamenala vykročení z ústavního rámce jejich rozhodovací činnosti.
Obecné soudy ústavně konformním způsobem zvážily podmínky osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce vzhledem k okolnostem dané věci. Přihlédly k charakteru dílčích nároků uplatňovaných stěžovatelem vůči jeho otci, a to jak újmy spojené s (nevhodným) výběrem porodníka, v důsledku čehož se mělo u stěžovatele v pozdějším věku rozvinout zdravotní postižení v podobě organického poškození mozku, za kterou stěžovatel požaduje náhradu 1 000 000 Kč, újmy spočívající v dlouhodobě zanedbávané rodičovské péči, která má být nahrazena částkou 1 500 000 Kč, tak i co do újmy v důsledku pomluvy ohledně vyloučení stěžovatele ze studia, za což na otci nárokuje 100 000 Kč.
Odvolací soud v této souvislosti věnoval zvýšenou pozornost podstatě nároku, který shledal ve stěžovatelově dlouhodobě nenaplněné potřebě lásky, péče a zájmu, což mu otec (žalovaný) prakticky po celý život odpírá. Při vědomí citlivosti věci odvolací soud vyložil, že to, co stěžovatel požaduje, mu bohužel není svým rozhodnutím schopen zajistit ani soud v řízení daného druhu; vyložil, že žaloba na ochranu osobnosti či na náhradu škody není právním prostředkem určeným k řešení otázek zanedbané výchovy a výživy dítěte, a to tím spíše, pokud je uplatněna teprve následně - ex post.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. září 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu