ECLI:CZ:US:2016:4.US.2949.16.1
sp. zn. IV. ÚS 2949/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dne 21. září 2016 soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Bytového družstva Sousedství, se sídlem Roháčova 23/263, 130 00 Praha 3, zastoupeného JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem Štefánikova 1/65, 150 00 Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. června 2016 č. j. 26 Cdo 5379/2015-85, za účasti Nejvyššího soudu ČR, jako účastníka řízení, a za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Obvodního soudu pro Prahu 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti stěžovatel (dále rovněž žalobce") napadá výhradně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2016 č. j. 26 Cdo 5379/2015-85 pro údajné porušení práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a pro porušení práva na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny) a článku 90 věta první Ústavy ČR (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným postupem poskytovaly ochranu právům).
II.
Jak se zjišťuje z připojených listin, usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 6. 2016 č. j. 26 Cdo 5379/2015-85 dovolací soud zrušil dovoláním žalované Mgr. Iriny Loukinovy napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2001 č. j. 18 Co 270/2014-61 a unesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 5. 2014 č. j. 70 C 253/2014-26.
III.
Stěžovatel považuje ústavní stížnost za podanou včas a polemizuje se závěrem dovolacího soudu o důvodu zmeškání lhůty k podání odporu tak, jak to uvedla žalovaná. Dovolacímu soudu stěžovatel vytýká, že nevzal v úvahu jeho stanovisko ze dne 11. 12. 2015. Za porušení práva na spravedlivý proces považuje stěžovatel skutečnost, že o jeho žalobním nároku dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.
IV.
Ústavní soud ještě před tím, než se může zabývat meritem věci, je vždy povinen zkoumat, jestli jsou splněny všechny formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu pro řízení o ústavní stížnosti.
Jedním ze znaků ústavní stížnosti, jako procesního prostředku na ochranu základních práv a svobod je její subsidiarita vyplývající z toho, že ochrana základních práv a svobod je pod ochranou soudní moci jako celku a nikoliv jen Ústavního soudu. Proto je každý povinen zásadně vyčerpat před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně práva, které mu poskytuje právní řád. Ústavní soud neshledal důvod postupovat podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Podání ústavní stížnosti předpokládá, mimo jiných podmínek, předchozí vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, tedy jinak řečeno, podat ústavní stížnost je možné až za situace, kdy stěžovateli nejsou k dispozici jak řádné, tak i mimořádné opravné prostředky (vyjma obnovy řízení).
V projednávané věci nejsou podmínky pro podání ústavní stížnosti splněny.
Napadeným usnesením dovolacího soudu byla rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení a rozhodování se závazným právním názorem na otázku omluvitelného důvodu ke zmeškání lhůty k podání odporu. Je tedy zřejmé, že stěžovatel má možnost své výhrady a argumenty řádně uplatnit v průběhu dosud nepravomocně skončeného řízení.
Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. září 2016
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj