ECLI:CZ:US:2016:4.US.3038.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3038/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti J. H., t. č. ve Vazební věznici Praha - Ruzyně, zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. září 2014, sp. zn. 3 T 108/2012, Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2015, sp. zn. 61 To 499/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2015, č. j. 8 Tdo 768/2015-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odstavců 1 a 4 písmeno d) trestního zákoníku a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků do věznice s ostrahou. Současně s tím uvedený soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. října 2013, sp. zn. 1 T 153/2011, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2014, sp. zn. 44 To 144/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. K odvolání rozhodl Městský soud v Praze tak, že zrušil výrok o trestu a při nezměněném výroku o vině stěžovatel odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků; současně s tím zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. října 2013, sp. zn. 1 T 153/2011, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2014, sp. zn. 44 To 144/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že podle jeho přesvědčení nebyla jeho vina prokázána bez důvodných pochybností, nebyla tedy respektována zásada in dubio pro reo ani presumpce neviny a tím došlo k tvrzenému zásahu do zaručených práv. Namítal, že nebyl vypracován znalecký posudek z oboru písmoznalectví, a není možno proto tvrdit, že všechny faktury podepsal on - tvrzení tak neodpovídají skutečnosti. Stěžovatel dále zpochybňuje tvrzení poškozeného, který, ač mu byla škoda stěžovatelem uhrazena, snaží se navýšit její údajnou výši. Rozpornost tvrzení bez písmoznaleckého posudku tak porušuje princip objektivní pravdy. Poukázal přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. 3094/08 (správně sp. zn. I. ÚS 3094/08). S ohledem na uvedené okolnosti navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Zabývá se správností hodnocení důkazů obecnými soudy pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces.
Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení, opomíjí stěžovatel skutečnost, že soudní moc, jak je konstituována Ústavou České republiky, je svěřena soudům především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1), a dále, podle čl. 4 Ústavy České republiky, jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Stěžovatel měl možnost uplatnit své námitky v řízení před obecnými soudy, což učinil. Soudy však na základě provedených důkazů dospěly k závěru, s nímž není stěžovatel spokojen, a opakovaně vytýká napadeným rozhodnutím stejná pochybení, se kterými se soudy již vypořádaly, a to ústavně konformním způsobem. Právo na spravedlivý proces, jak Ústavní soud opakovaně deklaroval, zaručuje každému právo na soudní řízení podle stanovených pravidel soudního řízení, v nichž se uplatňují zásady správného soudního rozhodování a jsou v souladu s ústavními principy. V žádném případě však toto právo nezaručuje vydání rozhodnutí odpovídající jeho požadavku a představě. Pokud stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutími, neboť soudy je vydaly opírajíce se o jiný právní názor, není tím založena důvodnost ústavní stížnosti.
Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem obecných soudů v jeho věci došlo k naříkanému zásahu do jeho zaručených práv. Jak je z napadených rozhodnutí patrné, obecné soudy se věcí řádně a plně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Jen pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelem akcentovaný požadavek na ústní jednání před Ústavním soudem podle §44 odstavce 2 zákona o Ústavním soudu je anachronismem, neboť uvedené ustanovení bylo zrušenou novelou zákona o Ústavním soudu zákonem č. 404/2012 Sb., ke dni 31. prosince 2012.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu