ECLI:CZ:US:2016:4.US.3093.15.2
sp. zn. IV. ÚS 3093/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Jiřího Kabourka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, č. j. 2 Ko 34/2015-10386, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2015, č. j. 52 K 92/97-10291, odmítl v rámci konkursu vedeného na majetek stěžovatele jeho návrh na nařízení předběžného opatření. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 8. 2015, č. j. 2 Ko 34/2015-10386, zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro odvolací řízení a současně usnesení městského soudu potvrdil.
Proti usnesení vrchního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 19. 10. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil.
Podáním ze dne 12. 11. 2015 stěžovatel vznesl námitku podjatosti soudce zpravodaje JUDr. Jaromíra Jirsy. Třetí senát Ústavního soudu usnesením ze dne 26. 11. 2015, č. j. IV. ÚS 3093/15-14, rozhodl, že soudce Jaromír Jirsa není vyloučen z projednání a rozhodování věci.
Ústavní stížnost nesplňuje zákonné podmínky projednání.
Podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem.
Stěžovatel zákonem předepsanou podmínku povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nesplnil, přestože si jí musí být vědom. V minulosti se totiž na Ústavní soud obrátil s více podáními, při jejichž projednání (vyřízení) byl o povinném zastoupení advokátem opakovaně poučen výzvou k odstranění vad podání, popř. v rámci odůvodnění usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2057/15, ze dne 8. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 217/05, nebo ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. I. ÚS 712/04, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud mimoto projednával větší množství ústavních stížností, v řízení o nichž stěžovatel advokátem zastoupen byl, z čehož je rovněž patrné, že je s touto podmínkou řízení dobře obeznámen.
Ústavní soud proto stěžovatele v nyní projednávané věci zvlášť nevyzýval k odstranění vad návrhu. Za předestřených okolností není bezpodmínečně nutné, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem stěžovateli dostávalo vždy znovu v každém jednotlivém řízení a aby mu byla vždy znovu určena lhůta k odstranění této vady návrhu. Lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že předchozím opakovaným poučením byla stěžovateli nepochybně zprostředkována informace, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, přičemž zákonem vymezená velkorysá dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti je určena mj. i ke splnění této podmínky řízení. Trvání na požadavku vždy nového (opakovaného) poučení účastníka by se v případech tohoto druhu jevilo jako postup ryze formalistický a neúčelný.
Na základě výše uvedených důvodu byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj