ECLI:CZ:US:2016:4.US.3114.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3114/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti M. B., státního občana Guinejské republiky, t. č. pobytem v Praze 6, Na Petřinách 64, zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 18, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 2 Azs 144/2015-39, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. 2 Az 33/2014-45, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 28. 8. 2014, č. j. OAM-376/ZA-ZA08-P12-2014, jímž bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany jeho osobě, neboť se jednalo o opakovanou žádost podanou dne 15. 8. 2014, v níž uváděl totožné důvody jako ve své původní žádosti ze dne 16. 5. 2006. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 8. 2015, č. j. 2 Azs 144/2015-39, odmítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku městského soudu pro nepřípustnost podle §104 odst. 4 s. ř. s., neboť stěžovatel uplatnil jedinou námitku vadného doručení rozhodnutí o neudělení doplňkové ochrany ze dne 9. 6. 2014, které však bylo vydáno v řízení o původní žádosti, a stěžovatel navíc tuto námitku neuplatnil v řízení před městským soudem, ačkoli mohl.
Proti usnesení Nejvyššího správního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 15. 10. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že na vadné doručování správního rozhodnutí ze dne 9. 6. 2014 upozorňoval již při jednání před městským soudem. Relevantní doklad o pochybení získal teprve dne 23. 3. 2015, tedy po vydání rozsudku městského soudu ze dne 11. 3. 2015.
Nejvyšší správní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 12. 1. 2016 zdůrazňuje, že předmětem řízení bylo rozhodnutí o opakované žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu; námitka vadného doručování se ovšem týkala rozhodnutí o jeho původní azylové žádosti. Podle spisového materiálu ji poprvé vznesl až v řízení o kasační stížnosti; její posouzení by navíc nemohlo mít žádný vliv na rozhodnutí, neboť námitka se vztahuje k předcházejícímu správnímu řízení o původní žádosti. Městský soud v Praze ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 20. 1. 2016 toliko odkázal na odůvodnění svého rozsudku. Ministerstvo vnitra se podáním ze dne 25. 1. 2016 vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení. Stěžovatel v replice k vyjádřením ze dne 9. 2. 2016 podotýká, že při jednání před městským soudem soudce nepřipustil projednání otázky doručování rozhodnutí o první žádosti, a proto nebyla námitka ani zaprotokolována.
K posouzení věci si Ústavní soud vyžádal spis Městského soudu v Praze vedený pod sp. zn. 2 Az 33/2014 a spis Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 144/2015.
Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem. Ústavní stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Pro přezkum Ústavním soudem je určující výhradně dodržení ústavního rámce rozhodovací činnosti obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci. Nejvyšší správní soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele, pokud jeho kasační stížnost ve věci opakované žádosti a mezinárodní ochranu odmítl proto, že stěžovatel v ní uplatnil jako jedinou námitku vadného doručení správního rozhodnutí o jeho původní azylové žádosti. Kasační soud dospěl k ústavně konformnímu závěru, že stěžovatel tuto námitku neuplatnil v řízení před nalézacím soudem, byť tak učinit mohl, a jeho kasační stížnost je proto ze zákona nepřípustná.
Ústavní soud si vyžádal spisovou dokumentaci správních soudů obou stupňů a ověřil, že stěžovatel námitku neuplatnil v žalobě ani při jednání konaném dne 11. 3. 2015, při kterém byl rovněž vynesen rozsudek. V této souvislosti nelze než dodat, že pokud stěžovatel, navíc zastoupený advokátem při sepsání žaloby i v celém řízení, hodlal tuto námitku při jednání relevantně uplatnit, jak uvádí v ústavní stížnosti, měl požadovat rovněž její protokolaci, a to přímo při jednání, popř. formou dodatečného návrhu na doplnění protokolu či námitky proti jeho obsahu. Za daných okolností se jeho tvrzení o uplatnění námitky Ústavnímu soudu jeví jako nevěrohodné a účelové.
Ba co víc, stěžovatel námitku neuplatnil ani v původním znění kasační stížnosti ze dne 21. 5. 2015. Poprvé na tuto okolnost poukázal teprve v jejím doplnění k výzvě soudu ze dne 24. 7. 2015, a to navíc spíše mimoděk, s odkazem na paralelně vedené řízení o soudním přezkumu rozhodnutí o původní azylové žádosti. Žádné další kasační námitky stěžovatel neuplatnil. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost správně odmítl.
Ústavní soud toliko pro úplnost poukazuje na okolnost zdůrazněnou rovněž kasačním soudem ve vyjádření k ústavní stížnosti, totiž že předmětem nynějšího řízení je rozhodnutí o opakované žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany, přičemž však námitka vadného doručování se týkala rozhodnutí o jeho původní žádosti. Posouzení námitky tak může být určující výhradně pro přezkum rozhodnutí vydaného v původním správním řízení a ani potenciální připuštění jejího meritorního přezkumu v řízení nynějším by nemohlo mít žádný vliv na posouzení věci před obecnými soudy.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu