ECLI:CZ:US:2016:4.US.3125.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3125/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Zámečnictví PROFEKO s. r. o. se sídlem v Bílině, Sídliště Za Chlumem 772, zastoupené JUDr. Radkem Spurným, advokátem se sídlem v Duchcově, Míru 33/9, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2015, č. j. 11 Co 98/2015-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. 103 Ex 52963/14-26, zastavil exekuci nařízenou proti stěžovatelce jako povinné, co do částky 14 995,60 Kč, neboť tato částka byla stěžovatelkou již dříve uhrazena oprávněnému; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 8. 2015, č. j. 11 Co 98/2015-37, usnesení soudního exekutora potvrdil. V odůvodnění konstatoval správnost rozhodnutí soudního exekutora o nákladech řízení, neboť o zastavení exekuce v předmětné části rozhodl bez návrhu, přičemž stěžovatelce v této souvislosti žádné náklady nevznikly.
Proti usnesení krajského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností ze dne 21. 10. 2015, ve které navrhuje, aby Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v závěru krajského soudu, že jí v řízení žádné náklady nevznikly. Takové tvrzení je podle stěžovatelky v evidentním rozporu s obsahem spisu, přičemž své náklady konkrétně vyčíslila částkou 7 550,40 Kč, odpovídající odměně za tři úkony právní služby.
Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem. Ústavní stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci a popřel by svoji roli a postavení v rámci výkonu soudní moci, pokud by se opakovaně zabýval úvahami krajského soudu, které byly určující pro rozhodnutí o nákladech řízení. Pro přezkum je relevantní výhradně dodržení ústavního rámce jeho rozhodovací činnosti.
Při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení Ústavní soud postupuje zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. III. ÚS 624/06 (N 27/44 SbNU 319), všechna zde uváděná rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Věci tohoto druhu zpravidla vůbec nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny, ledaže by se jednalo o mimořádně závažné pochybení s významnými dopady na osobu stěžovatele, resp. do jeho majetkových poměrů (usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 3519/13, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 1848/13, nebo ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2525/10). Takový dopad ovšem stěžovatelka v projednávané věci netvrdila, přičemž předmětem řízení je navíc poměrně nízká částka - jedná se o tzv. bagatelní věc.
Jak vyplývá z výše uvedeného, Ústavní soud zásadně není povolán k tomu, aby nahrazoval rozhodovací činnost obecných soudů; v daném případě, aby sám zkoumal obsah spisu a posuzoval oprávněnost tvrzení stěžovatelky, že jí bylo upřeno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 7 550,40 Kč odpovídající odměně za tři úkony právní služby. I pokud snad krajský soud opomněl dostatečně posoudit tento dílčí aspekt řízení, jeho pochybení nemůže vzhledem k povaze rozhodovací činnosti Ústavního soudu na daném úseku právních vztahů dosáhnout úrovně zásahu do ústavně zaručených práv, a to i s ohledem na bagatelní výši sporné částky. Předmětným rozhodnutím soudního exekutora mimoto nebylo exekuční řízení zastaveno jako celek, nýbrž pouze v dílčí části; stěžovatelce tak nic nebrání usilovat o náhradu nákladů řízení v jeho dalším průběhu.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu