ECLI:CZ:US:2016:4.US.3147.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3147/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Dr. Ing. Libora Veselého, zastoupeného Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 9, Na Rozcestí 1434/6, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 8 ve věci sp. zn. EPR 100734/2015 a 28 C 299/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností došlou dne 23. 10. 2015, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel brojí proti "jinému zásahu orgánu veřejné správy" spočívajícímu v postupu Obvodního soudu pro Prahu 8, který vydal dne 26. 5. 2015 platební rozkaz č. j. EPR 100734/2015-7, jenž měl podle původních zjištění nabýt právní moci marným uplynutím lhůty k podání odporu. Soud však s odstupem více než tří měsíců od vydání platebního rozkazu dohledal podání vedlejší účastnice (v původním řízení žalované), které učinila ve lhůtě k podání odporu. Předmětné podání trpělo vadami, pro něž nebylo na první pohled zřejmé, které věci se týká (nebylo opatřeno spisovou značkou), ani nebylo označeno jako odpor proti vydanému platebnímu rozkazu. Soud však podle jeho obsahu vyhodnotil, že se o odpor jedná, proto následně zrušil právní moc platebního rozkazu, věci přiřadil novou spisovou značku (28 C 299/2015) a nařídil jednání.
Stěžovatel tvrdí, že byl uvedeným postupem zkrácen ve svém základním právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť obecný soud vybočil z mezí stanovených zákonem, zejména občanským soudním řádem, a nepřípustně zasáhl do práv stěžovatele. Uvádí, že zásah do pravomocného rozhodnutí na základě podání protistrany trpícího výraznými vadami, pro které nebylo ve lhůtě soudem správně vyhodnoceno, vede k právní nejistotě.
Ústavní soud vyžádal k posouzení stížnosti vyjádření dotčeného soudu i procesní spis, načež dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podání vedlejší účastnice, neoznačené jako odpor a neopatřené spisovou značkou, vyhodnotil dotčený soud ve smyslu §41 odst. 2 o. s. ř. podle jeho obsahu jako odpor proti platebnímu rozkazu, avšak v důsledku zmíněných vad k jeho posouzení přistoupil až se značným časovým odstupem. V situaci, kdy správné posouzení obsahu komplikují nedostatky podání, je sice omluvitelné, avšak přesto nepřípustné, aby soud neprodleně jednal jiným způsobem, než jaký je pro případ vadného podání předepsán v §43 odst. 1 o. s. ř. V případě, kdy soud takto stanoveným způsobem nepostupuje, dopouští se pochybení a způsobí-li v jeho důsledku škodu, odpovídá za ni stát podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Nelze však dovodit, že takováto pochybení automaticky zasahují rovněž do ústavně zaručených základních práv či svobod ostatních účastníků řízení, kteří spoléhají na nezvratnost pravomocných rozhodnutí. Ostatně ani sám stěžovatel v tomto případě netvrdí, že by byl na zaručených právech dotčen, ani nepožaduje, aby Ústavní soud svým rozhodnutím nastalý stav zvrátil; domáhá se toliko, aby konstatoval, že k porušení ústavního práva došlo.
Poté, co si nalézací soud své výše uvedené pochybení uvědomil, snažil se jeho důsledky napravit - přitom postupoval v souladu se zásadami civilního procesu; měl na paměti především ochranu zájmů účastníka řízení, který učinil zásadní procesní úkon podáním, sice vadným, ne však neúčinným. Proto jakmile si obecný soud své pochybení uvědomil, učinil opatření k nápravě, zvážil důsledky, které nesprávným postupem způsobil, a jako nejlepší řešení, s ohledem na ohrožené právo žalovaného na spravedlivý proces, zrušil právní moc vydaného platebního rozkazu. Právní moc nastává ze zákona a nesprávně vyznačená doložka právní moci může být soudem opravena (zrušena), přestože takový postup není vítaný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2376/2008); jakékoli jiné řešení by patrně nepřípustně zasáhlo do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces vedlejší účastnice. Jakkoli může být pochybení soudu zjevné, není v pravomoci Ústavního soudu, aby v této věci činil nějaká opatření.
Ústavní soud tedy neshledal, že by postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2016
Za správnost:
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu