ECLI:CZ:US:2016:4.US.3166.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3166/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti J. F., zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 4, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2015, č. j. 3 Tdo 796/2015-59, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2014, č. j. 1 To 20/2014-3574, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. ledna 2014, č. j. 30 T 7/2013-3385, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a v čl. 96 Ústavy ČR.
Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákoníku ve formě spolupachatelství, přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §348 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců do věznice s ostrahou; dále mu byl uložen zákaz činnosti spočívající ve výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Stěžovateli a dalším spoluodsouzeným byla také uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené škodu ve výši 5 248 388 Kč; se zbytkem byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání stěžovatele a spoluodsouzeného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví citovaným usnesením zamítl, následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.
Stěžovatel svoji ústavní stížnost založil na nesouhlasu s tím, jak byla stanovena výše způsobené škody, uvedl, že podle jeho názoru tak bylo učiněno způsobem, který není v demokratickém právním státu přípustný a není slučitelný s definicí spravedlivého procesu. Znalec měl nejdříve při ocenění hodnoty železničních vagonů ve svém posudku uvést hodnotu 65 milionů korun, později v řízení měl před soudem uvést, že po získání dalších informací by tuto hodnotu snížil. Soud však následně vyloučil, že by hodnota byla nižší než 5 milionů korun, tedy hranice pro škodu velkého rozsahu, a proto s ohledem na hospodárnost řízení nenechal vypracovat revizní znalecký posudek. Uvedl přitom, že škoda dosáhla výše 31 782 428 Kč. Žádný ze soudů pak již nepřihlédl k uvedenému vyjádření znalce, že z následně shromážděných podkladů plyne hodnota jiná než uvedená ve znaleckém posudku. V daném případě proto považuje stěžovatel postup, jakým byla zjištěna škoda za nesprávný; soudy se nedostatečně vypořádaly s jeho námitkami, a proto se domáhá zrušení všech napadených rozhodnutí.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který neposuzuje správnost vydaných rozhodnutí, ale zabývá se věcí pouze tehdy, pokud došlo k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Hodnocení důkazů obecnými soudy přezkoumá pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy, zejména právo na spravedlivý proces.
Jak je z rozhodnutí nalézacího soudu patrné, ten se důkladně zabýval otázkou způsobené škody, a v řízení přitom dospěl k závěru, že výše škody způsobené stěžovatelem i dalšími osobami přesáhla hranici 5 milionů Kč, tedy že došlo k překonání hranice škody velkého rozsahu podle ustanovení §138 trestního zákoníku, což se projevuje ve výroku o trestu, neboť nebylo proto možno užít mírnějšího hodnocení trestního jednání pachatelů. V rozsudku je určení hodnoty 25 vagónů věnována důkladná pozornost na stránkách 55 - 59, přičemž poslední list je přehlednou tabulkou uvádějící hodnotu vagónů podle roku výroby s přihlédnutím k jejich amortizaci i modernizaci. Takový postup Krajského soudu v Ostravě následně posoudily odvolací i dovolací soud jako správný a dostatečně odůvodněný.
Ústavní soud pak neshledává, že by srozumitelným popisem, je-li z odůvodnění rozsudku patrné, na základě čeho a jak byla zjištěna tvrzená škoda, mohlo dojít k porušení práva na projednání věci před nezávislým a nestranným soudem, jak je zakotvuje čl. 36 odstavec 1 Listiny. V ústavní stížnosti stěžovatel neuvedl nic, co by o porušení tohoto práva svědčilo, samotný jeho nesouhlas se závěry soudu je sice pochopitelný, není však způsobilý založit důvodnost ústavní stížnosti. Rozhodnutí soudů jsou dostatečně odůvodněna, a proto Ústavní soud tvrzený zásah neshledal.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl, jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu