ECLI:CZ:US:2016:4.US.3191.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3191/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti PROGRESS OK a. s. se sídlem v Přerově, 9. května 2452, zastoupené JUDr. Jiřím Bönischem, advokátem se sídlem v Brně, Ječná 29a, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, č. j. 26 Cdo 432/2015-280, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 18. 9. 2014, č. j. 12 Co 169/2014-242, a rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 26. 11. 2013, č. j. 11 C 16/2011-201, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 26. 11. 2013, č. j. 11 C 16/2011-201, uložil stěžovatelce zaplatit společnosti VÍTKOVICE, a. s., částku 4 019 971,50 Kč s příslušenstvím z titulu nájemní smlouvy ze dne 5. 4. 2007, kterou pronajala stěžovatelce ve smlouvě specifikované nemovitosti a movité věci; co do částky 1 300 000 Kč žalobu zamítl a ohledně zaplacení částky 83 080,50 Kč řízení zastavil. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 18. 9. 2014, č. j. 12 Co 169/2014-242, rozsudek okresního soudu ve stěžovatelkou napadené části potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 8. 2015, č. j. 26 Cdo 432/2015-280, odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozhodnutím dovolacího, odvolacího a nalézacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 29. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že jí nebylo přiznáno právo na úhradu technického zhodnocení pronajatých nemovitostí, které provedla v souladu s nájemní smlouvou.
Ústavní soud nejprve konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatelka usiluje; požaduje, aby Ústavní soud civilním soudům uložil posoudit její závazky z nájemní smlouvy znovu a způsobem, který pro ni bude příznivější. Úkolem Ústavního soudu je však výhradně přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti - žádné takové pochybení neshledal.
Civilní soudy se řádně a srozumitelně vypořádaly se skutkovými zjištěními i právním posouzením věci. Ústavně konformním způsobem vyhodnotily mj. i tvrzení účastníků týkající se technického zhodnocení pronajatých nemovitostí; námitky v tomto směru stěžovatelka opakovaně uplatňovala v řízení před civilními soudy a postavila na nich i projednávanou ústavní stížnost. Nalézací soud vyšel z posudku ustanoveného znaleckého ústavu, za odpovídající plnění považoval částku 1 300 000 Kč, a v tomto rozsahu proto žalobu zamítl. Technické zhodnocení bylo rovněž těžištěm odvolacích námitek stěžovatelky. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu nalézacího a ze znění příslušného smluvního ujednání dovodil, že byla oprávněna na pronajímatelce podle §667 odst. 1 věty čtvrté obč. zák. č. 40/1964 Sb. požadovat (toliko) protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota předmětu nájmu, nikoli však úhradu nákladů spojených se změnou věci ve smyslu věty druhé téhož ustanovení.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu