ECLI:CZ:US:2016:4.US.3407.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3407/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Kateřiny Vrchové, zastoupené JUDr. Pavlou Plašilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubská 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2015. č. j. 8 As 35/2015-36, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2015, č. j. 30 A 37/2013-103, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 2. 2015, č. j. 30 A 37/2013-103, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 19. 3. 2013, č. j. JMK 9512/2013, sp. zn. S-JMK 9512/2013 OSP, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Vyškov ze dne 14. 1. 2013. Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány neporušily zákon, pokud odmítly zaevidovat změnu trvalého pobytu stěžovatelky, neboť k vyřízení nedoložila platný občanský průkaz; na tomto závěru nemohlo nic změnit, že stěžovatelka byla při ohlášení (2. 1. 2013) pouze o několik měsíců starší 15 let, tedy jí teprve nedlouho předtím vznikla povinnost požádat o vydání prvního občanského průkazu (kterou nesplnila). Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 10. 2015, č. j. 8 As 35/2015-36, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 20. 11. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že jí nebyla zaevidována změna trvalého pobytu kvůli nepředložení občanského průkazu, přestože jej v době ohlášení ještě neměla.
Ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem; stížnost rovněž není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatelka usiluje a požaduje, aby Ústavní soud správním soudům, potažmo správním orgánům, uložil vyhovět její žádosti o změnu trvalého pobytu. Úkolem Ústavního soudu je výhradně ověřit, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti; takové pochybení však neshledal.
Správní soudy vyšly z jednoznačného ustanovení §10 odst. 9 ve spojení s §10 odst. 6 písm. b) zákona č. 133/2000 Sb., v tehdy účinném znění, která podmiňují zaevidování změny místa trvalého pobytu předložením platného občanského průkazu. V případě stěžovatelky, která teprve několik měsíců předtím dosáhla věku 15 let, to znamenalo nejprve splnit zákonnou povinnost a požádat o vydání prvního občanského průkazu (s původním místem trvalého pobytu), a teprve následně se s tímto dokladem dostavit ke správnímu orgánu a ohlásit změnu trvalého pobytu. Jedná se sice o postup náročnější, nelze v něm ovšem spatřovat rysy protiústavnosti. Stěžovatelka se ostatně mohla této komplikaci vyhnout, pokud by o změnu pobytu požádala v zákonné lhůtě pro podání žádosti o vydání prvního občanského průkazu, tedy do 30 dnů poté, co dosáhla věku 15 let [§16a odst. 1 písm. l), v současném znění navíc i §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech]. Pokud stěžovatelka porušila svoji základní povinnost požádat (včas) o vydání prvního občanského průkazu, nelze toto její pochybení následně vykládat k tíži správních orgánů.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. července 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu