ECLI:CZ:US:2016:4.US.3535.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3535/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci stěžovatelky Younas Shahzadi Munazza, právně zastoupené advokátkou Mgr. Lucií Petránkovou, se sídlem Bolzanova 1, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2015 sp. zn. 94 C 48/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 2. 12. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku městského soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem městského soudu bylo rozvedeno manželství stěžovatelky a Feroze Mahmooda. S tímto rozhodnutím stěžovatelka zásadně nesouhlasí, neboť neměla možnost se k věci vyjádřit, a to navzdory tomu, že byla obeslána na adresu svého trvalého pobytu. Ve své dopisní schránce nenašla obsílku, jíž měla být informována o nařízeném soudním jednání. Sporný rozsudek nabyl podle stěžovatelky právní moci dne 1. 7. 2015, přičemž ona se o něm fakticky dověděla až dne 15. 10. 2015, tedy po lhůtě pro podání odvolání. Navíc při rozvodu manželství ustanovení §388 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, nedovoluje podání návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení poté, co rozsudek, kterým se manželství rozvádí, nabyl právní moci. Stěžovatelka má za to, že soud pochybil, když rozhodoval při vědomí toho, že se stěžovatelka nalézá neznámo kde a neustanovil jí pro řízení opatrovníka.
III.
Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ust. §75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odst. 1, věta za středníkem, §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Stěžovatelce je třeba dát zapravdu v tom smyslu, že pokud měl nalézací soud povědomí o tom, že se stěžovatelka nalézá na neznámém místě, lze mít o účincích předvolání k soudnímu jednání pochybnosti. Nicméně v napadeném rozsudku byla stěžovatelka v rámci poučení o opravných prostředcích řádně poučena o tom, že si může proti rozsudku podat odvolání, a to do 15 dnů od jeho doručení. Účelem doručování rozhodnutí soudu je především umožnit účastníkům řízení seznámit se s verdiktem soudu, aby na něj tito mohli případně reagovat v rámci odvolacího řízení. Má-li stěžovatelka za to, že měla možnost se seznámit s napadeným rozsudkem až dne 15. 10. 2015, jedná se o okamžik, od něhož se odvíjí 15denní lhůta k podání řádného opravného prostředku, tj. odvolání. Pokud by stěžovatelka tohoto svého práva využila a odvolání podala, odvolací soud by se musel pro účely odvolacího řízení zabývat tím, kdy a zda vůbec bylo stěžovatelce řádně doručeno. Není pochyb o tom, že s ohledem na předmět řízení nemohla stěžovatelka podat návrh na neúčinnost doručení, nicméně v rámci odvolacího řízení se mohla domáhat přezkoumání toho, zda k doručení rozhodnutí vůbec došlo. To na rozdíl od řízení o neúčinnosti doručení, kdy je zřejmé, že k doručení došlo, nicméně z objektivních důvodů nelze setrvat na tom, aby toto vyvolávalo právní účinky ve sféře účastníka řízení.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětný návrh v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2016
Tomáš Lichovník
soudce zpravodaj