ECLI:CZ:US:2016:4.US.3710.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3710/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Pei Chen, zastoupené Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem se sídlem Na Pankráci 820/45, Praha 4, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 40 Nt 1474/2014-34 ze dne 3. 10. 2014 a proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru HK KŘPU - 1. oddělení, při domovní prohlídce na jeho základě realizované a zajištění věcí při této prohlídce, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka s odkazem na porušení čl. 10 odst. 2, čl. 12 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") č. j. 40 Nt 1474/2014-34 ze dne 3. 10. 2014 a uložení zákazu Policii České republiky pokračovat v porušování jejích ústavně zaručených práv a obnovit stav před porušením tím, že vrátí stěžovatelce věci zabavené při domovní prohlídce konané dne 15. 10. 2014 a specifikované v protokolu o provedení domovní prohlídky, jakož i veškerá elektronická data.
Výše označeným příkazem okresního soudu byla nařízena domovní prohlídka rodinného domu ve vlastnictví stěžovatelky č. p. A1 v P., a to v souvislosti s prověřováním podezření ze spáchání zločinů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku. Popsané trestné činnosti se měl dopustit Vlastimil Laciný jako jednatel společnosti ANEX CZ, s. r. o., když při dovozu zboží ze zahraničí prostřednictvím padělaných dokladů podhodnocoval cenu dováženého zboží za účelem snížení odváděného cla a DPH. Dle napadeného příkazu k domovní prohlídce se mělo jednat o organizovanou trestnou činnost, na níž se podílelo velké množství osob. Způsobená škoda dosáhla nejméně 8 500 000 Kč, nicméně bylo možno předpokládat i rozsah mnohem vyšší, neboť ANEX CZ, s. r. o., byl jedním z největších dovozců zboží z Číny. Existovalo rovněž podezření, že se skupina kolem Vlastimila Laciného dopouštěla obdobné trestné činnosti i prostřednictvím dalších společností, jmenovitě LOMONGERA EXPRESS, s. r. o., a Makrosoft, s. r. o. Společnost ANEX CZ, s. r. o., poskytovala stěžovatelce, která byla majitelkou zboží dováženého z Číny, službu spočívající v zajištění co nejnižší celní a daňové povinnosti. Stěžovatelka tak musela být s trestnou činností, jejíž podstatou bylo deklarování nižší hodnoty zboží, přinejmenším srozuměna. Pro zdokumentování dané trestné činnosti bylo třeba zajistit listiny, vážící se k obchodním aktivitám jmenovaných společností, a také výpočetní techniku, na níž byly padělané dokumenty vyráběny, případně uchovávány. Okresní soud dospěl k závěru, že existuje důvodný předpoklad, že jedním z míst, kde by se tyto věci mohly nacházet, je bydliště stěžovatelky na adrese X, proto nařídil provedení domovní prohlídky. Okresní soud konstatoval, že úkon nesnese odkladu do doby zahájení trestního stíhání vzhledem k nebezpečí jeho zmaření tak, že, jak věci pocházející z trestné činnosti, tak věci, které byly ke spáchání trestného činu užity, mohou být zničeny, či odstraněny a bez jejich nálezu nelze pro absenci některých důležitých skutečností zahájit trestní stíhání.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že v příkazu k provedení domovní prohlídky nebylo dostatečným způsobem zdůvodněno, proč bylo nutno domovní prohlídku provést již ve fázi před zahájením trestního stíhání jako úkon neodkladný a neopakovatelný. V tomto ohledu stěžovatelka odkázala na nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 47/13, II. ÚS 362/06 a III. ÚS 287/96, s nimiž byl dle jejího názoru postup orgánů činných v trestním řízení v rozporu. Stěžovatelka podotkla, že přes proklamovanou neodkladnost úkonu nebylo ke dni podání ústavní stížnosti, tedy více než měsíc od provedení domovní prohlídky, zahájeno její trestní stíhání ani nebyla ve věci předvolána jako svědek či zúčastněná osoba. Stěžovatelka dále upozornila na skutečnost, že okruh předmětů a listin, které měly být zajištěny, byl v příkazu k domovní prohlídce vymezen příliš široce a také nebylo zřejmé, z čeho soud vyvodil, že se tyto věci mají nacházet v jejím obydlí. Dle stěžovatelky se za daných okolností nelze ubránit podezření, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán účelově a že se jedná o snahu policejních orgánů opatřit si důkazní materiál k jinému, v době uskutečnění domovní prohlídky pouze hypotetickému obvinění stěžovatelky, které bude teprve konstruováno na základě důkazů získaných při domovní prohlídce. O tom svědčí i množství zajištěných věcí, včetně elektroniky, které nemají ke společnosti ANEX CZ, s. r. o., a k údajné trestné činnosti jejího jednatele žádný vztah. Účelovost příkazu k domovní prohlídce dle názoru stěžovatelky podtrhuje i skutečnost, že z odůvodnění příkazu není zřejmé, jakým způsobem se měla podílet na prověřované trestné činnosti; pouhé srozumění pro naplnění skutkových podstat dle §240 odst. 1, 3 a 260 odst. 1, 5 trestního zákoníku nepostačuje. Stěžovatelka rovněž rozporovala závěr orgánů činných v trestním řízení, že má být vlastníkem věcí dovážených z Čínské lidové republiky, jakož i svou vědomost o tom, že v celním řízení byly společností ANEX CZ, s. r. o., předkládány doklady vyhotovené třetí osobou. S ohledem na uváděné nesrovnalosti stěžovatelka vyslovila domněnku, že okresní soud neporovnal dostatečným způsobem návrh na povolení domovní prohlídky s obsahem spisového materiálu, v němž byly zachyceny výsledky prověřování.
V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce nevyplývá žádná souvislost mezi její osobou a obchodními společnostmi ANEX CZ, s. r. o., LOMONGERA EXPRESS, s. r. o., a Makrosoft, s. r. o., a tedy není řádně odůvodněn závěr, že se v jejím obydlí mohou nacházet listiny vážící se k těmto společnostem. Kromě toho byla prohlídka provedena v objektu, který nebyl řádně označen, neboť na budově domu na adrese X, není vyvěšeno číslo popisné ani číslo orientační.
Po zvážení stížnostních námitek i obsahu přiložených listin dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů. Ústavní soud přistupuje k zásahu v případě domovní prohlídky jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci se však v dané věci evidentně nejednalo.
Ústavní soud v rámci svého přezkumu shledal, že napadený příkaz k domovní prohlídce byl odůvodněn plně v souladu s ústavními požadavky na něj kladenými. Zastává-li stěžovatelka opačný názor, nelze jí v tomto ohledu přisvědčit. K jejím námitkám v tomto směru vzneseným uvádí Ústavní soud následující:
V prvé řadě je třeba zdůraznit, že domovní prohlídku lze konat i u osoby, která není obviněna či podezřelá ze spáchání trestného činu. Pro nařízení domovní prohlídky postačuje důvodné podezření, že se v obydlí nachází věci důležité pro trestní řízení (srov. §82 odst. 1 a §83 odst. 1 trestního řádu), kterážto podmínka byla v projednávané věci splněna. Předmětný příkaz k domovní prohlídce byl vydán za účelem rozkrytí trestné činnosti Vlastimila Laciného, jíž se měl dopustit mimo jiné z pozice jednatele společnosti ANEX CZ, s. r. o. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla dle zjištění orgánů činných v trestním řízení příjemcem služeb poskytovaných jmenovanou společností, byla úvaha soudu o pravděpodobném výskytu hledaných dokumentů v domě stěžovatelky zcela případná a z hlediska ústavněprávního ji nelze nic vytknout. Otázka, zda jednání stěžovatelky popsané v příkazu k domovní prohlídce naplnilo či nenaplnilo skutkovou podstatu týchž trestných činů, kterých se měl dopustit Vlastimil Laciný, je v těchto souvislostech zcela bez významu.
Pokud jde o okruh důkazů, k jejichž zajištění byla domovní prohlídka nařízena, tento byl v příkazu k domovní prohlídce dostatečně specifikován, a to tak, že se jedná o listiny a výpočetní techniku, vztahující se k aktivitám společnosti ANEX CZ, s. r. o., případně dalších v příkazu vypočtených společností. Podrobnější určení je s ohledem na danou fázi trestního řízení a charakter vyšetřované trestné činnosti v zásadě nemožné. Skutečnost, že při provádění domovní prohlídky mohlo dojít k zajištění širšího spektra důkazů, je logickým důsledkem povahy předmětů, za účelem jejichž nalezení se domovní prohlídka konala. Není totiž v moci orgánů činných v trestním řízení, aby při vlastním provádění prohlídky veškeré dostupné listiny a elektronická data podrobně analyzovaly; dovedeno ad absurdum by taková prohlídka neprobíhala v řádu hodin, ale v řádu dnů či týdnů, což není možno akceptovat. Z hlediska ústavněprávního je podstatné, zda se ze strany orgánů činných v trestním řízení nejednalo o záměrnou snahu získat údaje o stěžovatelce, které by překračovaly rámec příkazu k domovní prohlídce. Nic takového však v projednávané věci prokázáno nebylo.
Na zákonnost provedení domovní prohlídky nemá žádný vliv ani faktický stav nemovitosti, tzn. okolnost, zda se na budově nacházela či nenacházela tabulka s číslem popisným či orientačním. Rozhodující v této souvislosti je, že domovní prohlídka proběhla v nemovitosti určené v příkazu k domovní prohlídce, což stěžovatelka nijak nezpochybnila.
K námitce stěžovatelky, že domovní prohlídka nemohla být pojímána za neodkladný úkon, připomíná Ústavní soud svoji ustálenou judikaturu, dle níž neodkladnost tohoto úkonu musí být z odůvodnění příkazu, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, především seznatelná [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1780/07 ze dne 25. 8. 2008 (N 147/50 SbNU 297)]. Důvod neodkladnosti, spočívající především v obavě ze zničení důkazů významných z hlediska prověřované trestní věci, přitom napadený příkaz obsahuje (stejně jako protokol o provedení domovní prohlídky). Tento důvod navíc v kontextu posuzovaného případu jednoznačně obstojí, neboť stěžovatelka dle poznatků orgánů činných v trestním řízení byla s trestnou činností přinejmenším srozuměna a tedy existovala rozumná míra pravděpodobnosti, že by se mohla o likvidaci příslušných dat a dokumentů pokusit.
Závěrem nezbývá než konstatovat, že Ústavní soud nezjistil v postupu orgánů činných v trestním řízení žádné hmotněprávní nebo procesní excesy dosahující ústavněprávní roviny, které by svědčily o porušení tvrzených základních práv stěžovatelky.
S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud postupoval podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu