ECLI:CZ:US:2016:4.US.3865.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3865/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Nguyen Thanh Nam, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci přidělení věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 28 C 160/2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se ústavní stížností podanou dne 31. 12. 2015 za použití ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá vyslovení protiústavnosti postupu Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud"), spočívajícího v přidělení věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 28 C 160/2015 do specializovaného senátu 28 C, jakož i v následné aplikaci rozvrhu práce obvodního soudu. Stěžovatel tvrdí, že uvedeným postupem došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud přikázal obvodnímu soudu změnit rozvrh práce tak, aby účastníci řízení měli v případě mylného zápisu věci možnost uplatňovat právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Stěžovatel také požaduje, aby Ústavní soud zakázal obvodnímu soudu pokračovat v porušování uvedeného základního práva a přikázal mu, aby všechny žaloby, které napadly na obvodní soud dne 19. 5. 2015 a byly přiděleny senátu 28 C (včetně věci stěžovatele projednávané pod sp. zn. 28 C 160/2015) rozvrhl mezi jednotlivé občanskoprávní senáty podle rozvrhu práce.
II.
Z přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou podanou dne 19. 5. 2015 u obvodního soudu domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené mu podle jeho tvrzení nezákonným trestním stíháním jeho otce, které skončilo zproštěním obžaloby. Přestože se jednalo o nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, který se řídí zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), byla věc u obvodního soudu přiřazena senátu 28 C, který se specializuje na ochranu osobnosti. Tento senát usnesením ze dne 1. 6. 2015 č. j. 28 C 160/2015-9 vyslovil svou místní nepříslušnost a současně rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému s odůvodněním, že v projednávané věci se místní příslušnost řídí ustanovením §85 odst. 5 o. s. ř. Městský soud v Praze rozhodl o odvolání stěžovatele usnesením ze dne 17. 5. 2015 č. j. 64 Co 209/2015-51 a změnil usnesení obvodního soudu tak, že se jeho místní nepříslušnost nevyslovuje. Podle Městského soudu v Praze bylo třeba vycházet z toho, že stěžovatel vyjádřil v žalobě jednoznačně svoji volbu soudu na výběr daného a dovolal se místní příslušnosti obvodního soudu v souladu s §11 odst. 2 ve spojení s §87 písm. b) o. s. ř.
III.
Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3). Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti se totiž jeví její subsidiarita. Znamená to, že k jejímu projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky (efektivně) vyčerpal.
Stěžovatel se dovolává postupu podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť podle jeho názoru stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, protože se týká obecných pravidel při přidělování agendy v rámci rozvrhu práce, která umožňují, aby účastník byl odňat svému zákonnému soudci. Udělit výjimku z nepřípustnosti ústavní stížnosti jinak bezvadné ústavní stížnosti podle tohoto ustanovení a připustit ji k projednávání by však bylo možné pouze za předpokladu, že by ústavní stížnost směřovala proti pravomocnému rozhodnutí, event. jinému zásahu veřejné moci, který již nelze zhojit uplatněním žádného procesního prostředku. Tak tomu však v nyní projednávané věci není. Řízení o náhradě nemajetkové újmy, které na základě žaloby stěžovatele vede obvodní soud, nebylo dosud skončeno. Stěžovatel tak stále má možnost využít dalších procesních prostředků, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Podmínka konečnosti napadeného pravomocného rozhodnutí vyplývá z povahy věci. Pokud nejde o rozhodnutí konečné, které tak může být změněno nebo zrušeno, nelze připustit, aby o téže věci běželo souběžně řízení před Ústavním soudem.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud nemohl vyhovět návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů zastoupení (§83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2016
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj