ECLI:CZ:US:2016:4.US.544.16.1
sp. zn. IV. ÚS 544/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. května 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatele J. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, zastoupeného JUDr. Stanislavou Hoferkovou, advokátkou, AK se sídlem Uherské Hradiště, Prostřední 128, proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 10. 12. 2015 č. j. 6 To 394/2015-418 a proti rozhodnutí Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 14. 5. 2015 č. j. 26 T 7/2015-372, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 2. 2016 a doplněným podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 29. 3., 14. 4. a 20. 4. 2016, se Josef Dycha (dále jen "stěžovatel") domáhal, jak plyne z obsahu návrhu, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v jeho trestní věci vedené Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp. zn. 26 T 7/2015.
II.
Výzvou Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2016 byl stěžovatel vyzván k odstranění vad návrhu spočívajících zejména v nedostatku právního zastoupení, a sdělením ze dne 5. 4. 2016 (doručení vykázáno dne 7. 4. 2016) mu byla lhůta k odstranění vad prodloužena o dalších 25 dnů.
Dne 14. 4. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení určené advokátky JUDr. Stanislavy Hoferkové ze dne 12. 4. 2016, v němž mimo jiné uvedla, že stěžovatel podal dne 2. 3. 2016 v předmětné trestní věci jejím prostřednictvím dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, o němž dosud nebylo rozhodnuto.
III.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není.
Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stanoví-li tudíž právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.
V daném případě je podstatou ústavní stížnosti tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý proces za procesní situace, kdy stěžovatel proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Brně podal dovolání.
Stěžovateli jsou tudíž i nadále k dispozici prostředky trestního řádu a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatel nadále domníval, že jím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z jeho rozhodovací praxe [viz např. usnesení dne 27. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 305/13 a stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.), dostupné na http://nalus.usoud.cz].
S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. května 2016
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj