ECLI:CZ:US:2016:4.US.610.15.1
sp. zn. IV. ÚS 610/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka ve věci stěžovatelky a) Studio Moderna, s. r. o., Praha 3, se sídlem U nákladového nádraží 3153/8 a stěžovatelky b) TOP SHOP INTERNATIONAL SA, se sídlem Via Ferruccio Pelli 13, Lugano, Švýcarská konfederace, obě právně zastoupené advokátem JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátní kanceláře Vozáb & Co. Law Offices s. r. o., Pod vilami 747/10, Praha 4, za vedlejšího účastenství 1) TV PRODUCTS, s. r. o., se sídlem Rybná 669/4, Praha 1, 2) BESTSELLER s.r.o. se sídlem Karlovo nám. 287/18, Praha 2 a 3) Nodus Technologies spol. s r. o. se sídlem Tachovská 1439/14, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. 23 Cdo 3338/2012, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2012 sp. zn. 3 Cmo 15/2012 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2011 sp. zn. 41 Cm 1/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 27. 2. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných soudních rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a po doplnění podání konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatelka a) je českou obchodní společností, která podniká v oblasti telemarketingu pod označením "TOP SHOP". Stěžovatelka a) investuje značné částky do televizní reklamy, jejímž prostřednictvím intenzivně propaguje prodávané výroby. Tyto výrobky stěžovatelka a) propaguje a prodává rovněž na internetových stránkách provozovaných pod doménou topshop.cz, jejímž držitelem je stěžovatelka b). Stěžovatelka a) označení "TOP SHOP" užívá dlouhodobě od roku 2004. Stěžovatelka b) je švýcarskou obchodní společností, která kromě výše uvedené domény vlastní mimo jiné ochranné známky vážící se ke slovnímu spojení TOP SHOP.
Vedlejší účastnice č. 1, dále jen "TV PRODUCTS CZ, s. r. o., je konkurentem stěžovatelky a), podniká pod označením "TV PRODUCTS" a provozuje internetový obchod pod doménou tvproducts.cz. Vedlejší účastnice č. 2, dále jen "BESTSELLER, s. r. o." je propojená s TV PRODUCTS CZ, s. r. o., podniká v oblasti teleshoppingu, a to pod označením "TV ORIGINÁL" a provozuje internetový obchod pod doménou tv-products.cz. Vedlejší účastnice č. 3, "dále jen Nodus Technologies spol. s r. o.", podniká v oblasti webhostingu zdarma, umožňuje registraci domény a provoz internetových stránek pod některou z domén, jejichž je držitelem, např. hu.cz, ic.cz nebo hustej.net.
Společnosti TV PRODUCTS CZ, s. r. o., a BESTSELLER, s. r. o., zřídily pod doménou společnosti Nodus Technologies spol. s r. o., jednoduché internetové stránky s adresami www.top-shop.ic.cz a www.topshop.hu.cz, jejichž obsah byl zásadně shodný - obsahoval označení, že jde o "TOP SHOP", resp. "TOPSHOP", text které výrobky obchod prodává a zakončeny byly shodně odkazem ve znění "!!! KOMPLETNÍ NABÍDKA TOP SHOP !!!" resp. "!!! KOMPLETNÍ NABÍDKA TOPSHOP !!!".
Po kliknutí na výše uvedené hyperlinkové odkazy byl uživatel přesměrován do speciální sekce internetového obchodu společnosti BESTSELLER, s. r. o., na adrese www.tv-products.cz. Tato sekce nebyla přístupná žádným odkazem přímo z internetového obchodu společnosti BESTSELLER, s. r. o., a ani se na ni nedalo dostat jinak, než vyhledáním klíčových slov "TOP SHOP". Jmenovaná společnost tak udržovala své vlastní zákazníky odděleně od zákazníků hledajících TOP SHOP, které do svého obchodu přesměrovala pomocí výše uvedených odkazů. Společnost TV PRODUCTS CZ, s. r. o., na svých internetových stránkách zřídila speciální sekci pod adresou www.products.cz/cz/strana/top-home-shop, která rovněž nebyla přístupná žádným odkazem z internetového obchodu na adrese www.tv.products.cz, ale odkaz na ni se zobrazil při zadání klíčových slov "TOP SHOP" nebo "TOP-SHOP" do internetového vyhledávače.
Stěžovatelky se v řízení před obecnými soudy domáhaly obrany svých ochranných známek před nekalou soutěží. Nedomáhaly se přitom zdržení se jakéhokoliv užívání označení "TOP SHOP", ale pouze jeho užívání ve specifických souvislostech a specifickým způsobem. Podstatou jednání napadeného žalobou nebylo samotné používání slovních prvků "TOP" a "SHOP", ale konkrétní okolnosti, za kterých společnosti TV PRODUCTS CZ, s. r. o., a BESTSELLER, s. r. o., tyto slovní prvky užívaly. Zejména šlo o to, že společnosti TV PRODUCTS CZ, s. r. o., a BESTSELLER, s. r. o., prostřednictvím elektronických služeb poskytovaných společností Nodus Technologies spol. s r. o., uvedené slovní spojení použily pouze na internetu, kde na rozdíl od běžného nakupování v obchodech dochází velmi často k vyhledání zboží pomocí klíčových slov. Tyto slovní prvky pak byly použity pro prezentaci internetového obchodu se shodným nebo velmi podobným zbožím, jako se kterým obchoduje stěžovatelka a). O promyšlenosti takového jednání svědčí podle stěžovatelek i existence dvou variant "mezikrokových" stránek, jedné "vyladěné" na zobrazení při vyhledávání slov "TOPSHOP" bez mezery, jedné na slova "TOP SHOP" s mezerou nebo "TOP-SHOP" s pomlčkou.
Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelek v celém rozsahu s odůvodněním, že slovní spojení "top shop" má natolik nízkou rozlišovací způsobilost, že neumožňuje spotřebiteli rozpoznat různé podnikatele a individualizovat jejich služby, a proto musí zůstat volně přístupné všem soutěžitelům. Pokud jde o ochranné známky stěžovatelky b), tak ty mohou být podle městského soudu chráněny pouze tak, jak jsou zapsány a užití slovního označení "TOP SHOP" vedlejšími účastnicemi tak nezasahuje ani do kombinované mezinárodní ochranné známky ve znění "TOP SHOP", ani do obrazové ochranné známky Společenství ve znění "TOP SHOP TV", ani do slovní ochranné známky Společenství ve znění "TOP SHOP TV".
K odvolání stěžovatelek rozhodl Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. V odůvodnění rozsudku vrchní soud uvedl, že slovní spojení "top shop" i další jeho varianty mají nízkou rozlišovací schopnost a neumožňují individualizovat jednotlivé soutěžitele a že užívání slovních prvků "topshop", "top-shop" ani top shop" není způsobilé zasáhnout do ochranných známek stěžovatelky b.
O podaném dovolání rozhodl následně Nejvyšší soud tak, že jej odmítl. Z nastolených dovolacích otázek považoval Nejvyšší soud za přípustnou pouze tu, v níž stěžovatelky uvedly, zda soud může odmítnout ochranu zapsané slovní ochranné známky Společenství s odůvodněním, že tato nebyla společnostmi TV PRODUCTS CZ, s. r. o., a BESTSELLER, s. r. o., užívána v přesně zapsané podobě, ale pouze ve zkráceném znění. Pokud jde o slovní ochrannou známku ve znění "TOP SHOP TV", podle Nejvyššího soudu se po vypuštění slova "TV" stane označení opět vysoce obecné, a tedy jej může použít kdokoli, aniž by šlo o porušení práv z ochranné známky.
Se závěry obecných soudů se stěžovatelky neztotožnily a mají za to, že jejich rozhodnutími došlo jednak k zásahu do ústavně garantovaného práva vlastnit majetek a domáhat se jeho ochrany a jednak k zásahu do práva na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti, jež jsou jim garantovány čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Obecné soudy ve své rozhodovací činnosti zcela přehlédly to, že v některých typech užití není technicky možné užít grafickou podobu kombinované ochranné známky, ale právě pouze její slovní prvky. Takovým případem je i vyhledávání na internetových vyhledávačích, kdy uživatel nemůže do vyhledávače "namalovat" zapsanou podobu ochranné známky, ale jedině zadat její znění, tzn. slovní přepis. V souvislosti s uvedeným stěžovatelky odkázaly na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věcech C-236/08 až C-238/08. Stěžovatelky trvají na tom, že pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti je mezi slovní ochrannou známkou Společenství ve znění "TOP SHOP TV" a označením "TOP SHOP" užívaným vedlejšími účastnicemi velmi vysoká. Podle nich jsou to právě první dva slovní prvky, které jsou nositeli významu a distinktivnosti této ochranné známky. Krátký prvek "TV" je již jen dodatkem bez většího významu. Dovolací soud podle stěžovatelek vůbec nezohlednil tu skutečnost, že teprve při zohlednění obou složek (shodnosti/podobnosti označení a shodnosti/podobnosti výrobků) je možné dojít k závěru, zda je dána pravděpodobnost záměny. Nejvyšší soud svým rozhodnutím odepřel stěžovatelce b) ochranu jejího majetku, když dovodil, že užíváním označení "TOP SHOP" vedlejšími účastnicemi nebyla porušena práva ke kombinované ochranné známce v identickém znění "TOP SHOP" ani k obrazové a slovní ochranné známce ve znění "TOP SHOP TV". Nejvyšší soud zcela popřel funkci institutu ochranné známky, který má sloužit k tomu, aby její vlastník byl jejím výlučným uživatelem a byl oprávněn uplatňovat práva z ní vyplývající.
Další část argumentace stěžovatelek spočívá v tom, že tyto nesouhlasí s názorem Nejvyššího soudu, podle něhož by porušení dobrých mravů hospodářské soutěže vedlejšími účastnicemi bylo možné pouze za situace, kdy by stěžovatelky měly k označení "TOP SHOP" zvláštní právo nebo by toto označení bylo pro stěžovatelky příznačné. Při posouzení toho, zda popsané jednání společností TV PRODUCTS CZ, s. r. o., a BESTSELLER, s. r. o., je či není v rozporu s dobrými mravy soutěže, není podle stěžovatelek rozhodné, jestli je označení "top shop" pro stěžovatelku a) distinktivní nebo příznačné. Vedlejší účastnice toto označení při podnikání neužívaly, zatímco stěžovatelka a) jej naopak dlouhodobě užívala od roku 2004. Rozpor s dobrými mravy soutěže nespočíval v tom, že by společnosti TV PRODUCTS CZ, s. r. o., a BESTSELLER, s. r. o., užívaly označení "top shop" jako označení svého podniku, které by bylo ale příznačné pro stěžovatelky, nýbrž v tom, že toto označení zacílili na uživatele internetu vyhledávající klíčová slova "top shop".
Stěžovatelky zdůraznily, že společně s žalovanými společnostmi TV PRODUCTS CZ, s. r. o., a BESTSELLER, s. r. o., podnikají na relativně úzce vymezeném trhu teleshoppingového zboží. Žádný z konkurentů stěžovatelek přitom označení TOP SHOP neužívá, ostatně k označení svého vlastního obchodu ho nepoužily ani žalované společnosti TV PRODUCTS CZ, s. r. o., a BESTSELLER, s. r. o., ale pouze ho zneužily tak, že předstíraly, že v jejich internetovém obchodě provozovaným pod jejich vlastním označením TV PRODUCTS či TV ORIGINÁL se nachází "kompletní nabídka TOP SHOP". Vedlejší účastnice tak využívaly toho, že určitá část spotřebitelů hledající výrobky propagované stěžovatelkou v TV vysílání hledá ve vyhledávačích označení TOP SHOP.
Nejvyšší soud podle stěžovatelek zcela nepravdivě uvedl, že tyto nemají k označení "TOP SHOP" žádné zvláštní právo, přestože z existence ochranných známek stěžovatelky b) je patrný opak. I kdyby bylo možné souhlasit s názorem dovolacího soudu, že užití označení "TOP SHOP" není užitím porušujícím práva ke kombinované mezinárodní ochranné známce ve znění "TOP SHOP", obrazové ochranné známce Společenství ve znění "TOP SHOP TV" ani slovní ochranné známce Společenství ve znění "TOP SHOP TV", zcela jistě toto užití je v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže.
Závěrem svého návrhu stěžovatelky uvedly, že jim postupem obecných soudů bylo upřeno právo na spravedlivý proces, neboť jim nebyla poskytnuta ochrana jejich majetku a práva na podnikání a provozování hospodářské činnosti.
III.
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
Podstatou ústavní stížnosti je vyjádření nesouhlasu s tím, jak obecné soudy interpretovaly a aplikovaly ustanovení §8 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, příp. §44 odst. 1, §47 a §48 obchodního zákoníku, tedy normy tzv. podústavního práva, konkrétně pak, jak posoudily v prostředí internetu otázku užívání slovního spojení "TOP SHOP", případně "TOP-SHOP", konkurentek stěžovatelek. Ústavní soud ve svých rozhodnutích však opakovaně připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) stojícím mimo soustavu obecných soudů (čl. 90 věta druhá, čl. 91 Ústavy České republiky), a že mu (tudíž) nepřísluší hrát roli "superrevizní" instance v systému obecné justice, přezkoumávající celkovou zákonnost (či věcnou správnost) soudních rozhodnutí. Z tohoto důvodu platí, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního práva" a jeho aplikace na jednotlivý případ je principiálně věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do této rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady se přitom jedná, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
V oblasti interpretace a aplikace "podústavního" práva pak jde nejčastěji o případy, kdy obecné soudy nezohlední správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc (a případně tím pominou jiný, ústavně konformní výklad), nebo jde o (z hlediska spravedlivého procesu neakceptovatelnou) "libovůli" v soudním rozhodování, spočívající v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů, a představuje tak nepředvídatelnou interpretační libovůli, případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
Stěžovatelky po Ústavním soudu v podstatě požadují, aby za situace, kdy se obecné soudy otázkou možné zaměnitelnosti chráněného označení stěžovatelek relativně podrobně zabývaly a své závěry řádně (tj. srozumitelně a v souladu s pravidly logického myšlení) zdůvodnily ve svých rozhodnutích, tuto otázku ještě jednou, a "správně" zhodnotil. To se však s postavením Ústavního soudu zjevně neslučuje.
Podle náhledu Ústavního soudu je právní názor obecných soudů na danou věc zcela patrný z jejich závěru, podle něhož je označení "top shop" natolik obecné, že neumožňuje spotřebiteli rozlišit a individualizovat shodné výrobky a služby, poskytované různými podnikateli. Z toho důvodu pak musí zmíněné slovní spojení zůstat volně přístupné všem soutěžitelům a ochrana může být stěžovatelkám poskytnuta jen v podobě, jak jsou ochranné známky zapsány. Namítají-li stěžovatelky, že pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti je mezi slovní ochrannou známkou ve znění "TOP SHOP TV" a označením "TOP SHOP" velmi vysoká, musely si být této skutečnosti vědomy již v okamžiku zaknihování výše uvedených ochranných známek. Jedná se o obecné spojení, jež je spotřebitelům na jedné straně blízké a snadno zapamatovatelné (což je pro stěžovatelku nepochybně přínosem), na rozdíl od nezvyklých slovních spojení či vytvoření zcela nových názvů, na stranu druhou se uživatel takové ochranné známky musí smířit s tím, že zmíněnou obecností, je působnost možné ochrany snížena (což je pro stěžovatelku pochopitelně nepříznivé). A to právě na výhradně zapsaný tvar. Poukazují-li stěžovatelky na okolnosti, za nichž vedlejší účastnice používaly sousloví "TOP SHOP", je možné přiznat, že tímto svým postupem mohly sledovat nekalý soutěžní úmysl, nicméně s ohledem na výše zmíněnou obecnost ochranné známky, nejedná se o výklad jediný možný, či alespoň výrazně pravděpodobný.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu