ECLI:CZ:US:2016:4.US.77.16.1
sp. zn. IV. ÚS 77/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Václava Mottla, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 10, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, č. j. 22 Cdo 2913/2015-348, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, č. j. 26 Co 521/2014-285, a rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 10. 9. 2014, č. j. 18 C 14/2013-233, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 10. 9. 2014, č. j. 18 C 14/2013-233, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 5. 2015, přikázal do výlučného vlastnictví stěžovatele a jeho bývalé manželky (žalobkyně) vymezené součásti zaniklého společného jmění manželů a žalobkyni uložil zaplatit stěžovateli na vyrovnání podílu ze zaniklého společného jmění manželů 433 817,88 Kč. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 3. 2015, č. j. 26 Co 521/2014-285, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 5. 2015, změnil rozsudek okresního soudu tak, že vyrovnání snížil na 400 653 Kč; ve zbytku rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 10. 2015, č. j. 22 Cdo 2913/2015-348, odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozhodnutím obecných soudů se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 8. 1. 2016 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že rozhodnutí dovolacího a odvolacího soudu jsou nedostatečně odůvodněná, nepřezkoumatelná; závěry nalézacího soudu podle něj nemají oporu v provedeném dokazování. Obecné soudy nebyly oprávněny vycházet ze shodných tvrzení účastníků (§120 odst. 3 o. s. ř.) ohledně hodnoty dotčených nemovitostí a pochybily při stanovení výše vnosu bývalé manželky do společného jmění manželů v částce 66 330 Kč.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není stížnost nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Jeho úkolem je výhradně posuzovat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.
Obecné soudy se důsledně zabývaly vypořádáním jednotlivých součástí zaniklého společného jmění manželů i jejich celkovou hodnotou, na jejímž základě stanovily výši vyrovnání. Zásah do ústavně zaručených práv nelze dovodit z polemiky stěžovatele s tím, zda v řízení daného druhu lze vycházet ze shodných tvrzení účastníků ohledně hodnoty nemovitostí (předmětu vypořádání). V této souvislosti nelze přehlédnout, že stěžovatel žádným způsobem nebrojí proti konkrétní výši vypořádacího podílu; svoji argumentaci staví na obecné právní polemice, aniž by uvedl, z jaké hodnoty nemovitostí měly soudy vycházet či zda v řízení tvrdil částku jinou. Obecné soudy se ústavně konformním způsobem vypořádaly rovněž s vyčíslením vnosu bývalé manželky do společného jmění, přičemž vyšly z nesporných tvrzení účastníků a částek, které žalobkyně hradila ze svých výlučných prostředků na splátky společně čerpaného úvěru.
Na základě výše uvedených důvodů byla Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. září 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu