ECLI:CZ:US:2016:4.US.897.16.1
sp. zn. IV. ÚS 897/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti společnosti Stavby Šafrán s. r. o. se sídlem v Opavě, Ruská 237/57, zastoupené JUDr. Petrem Hampelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Nivnická 388/12, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2015, č. j. 4 Afs 238/2015-29, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2015, č. j. 22 A 11/2015- 55, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 9. 2015, č. j. 22 A 11/2015- 55, zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka podle §82 a násl. s. ř. s. domáhala ochrany před nezákonným zásahem Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj spočívajícím v zahájení (dne 20. 5. 2014) a následném vedení daňové kontroly ohledně daně z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2013. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 12. 2015, č. j. 4 Afs 238/2015-29, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 17. 3. 2016, v níž navrhuje, aby Ústavní soud obě rozhodnutí zrušil a věc přikázal krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, který spatřuje ve způsobu, jakým obecné soudy vyhodnotily otázku, kdy a zda vůbec došlo k zahájení předmětné daňové kontroly v souladu s požadavky zákona. Správce daně ji zahájil, přestože stěžovatelka řádně doložila důvody pro uplatnění nároku na odpočet daně; zásah do svých ústavně zaručených práv spatřuje rovněž v nepřiměřené délce a účelovém prodlužování daňové kontroly s cílem poškodit ji.
Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), zastoupena advokátem; rovněž není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Posouzení věci, v daném případě náležitostí zahájení a dalšího vedení daňové kontroly, náleží především soudům ve správním soudnictví. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění jejich rozhodnutí, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce rozhodovací činnosti.
Kasační ani přezkumný soud nemohly zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatelky, neboť řádně odůvodnily svůj závěr, že v projednávané věci nebyly naplněny podmínky pro vyslovení, že se správce daně zahájením a vedením daňové kontroly dopustil nezákonného zásahu do práv stěžovatelky. Obecné soudy se na skutkovém pozadí věci důkladně a podrobně zabývaly postupem k odstranění pochybností a následnému zahájení daňové kontroly, přičemž dovodily, že rozsah daňové kontroly nepřekročil v posuzovaném případě rámec ustanovení §90 odst. 3 věty první zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. Správce daně řádně vymezil předmět a rozsah daňové kontroly, jakož i důvody k jejímu zahájení v návaznosti na výsledky postupu k odstranění pochybností, týkajících se oprávněnosti stěžovatelkou uplatněného odpočtu daně.
Ohledně námitky nepřiměřené délky daňové kontroly Ústavní soud upozorňuje, že není povolán nahrazovat rozhodovací činnost obecných soudů, tím méně (nadřízených) správních orgánů. Z tvrzení stěžovatelky ani rozhodnutí obecných soudů není patrné, že by stěžovatelka tuto námitku vůbec uplatnila v rámci řízení před správními orgány či obecnými soudy. V obecné rovině pak lze stěžovatelku pro případ vzniku škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, spočívajícího i v nepřiměřené délce správního řízení, odkázat na úpravu zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu