ECLI:CZ:US:2016:4.US.92.16.1
sp. zn. IV. ÚS 92/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Aleny Houžvičkové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2015, č. j. 6 As 207/2015-12, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. 8. 2015, č. j. 59 Af 9/2015-50, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 25. 8. 2015, č. j. 59 Af 9/2015-50, nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků pro nedostatečné doložení relevantních údajů o jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 10. 2015, č. j. 6 As 207/2015-12, odmítl kasační stížnost stěžovatelky proti usnesení krajského soudu pro nesplnění podmínky povinného zastoupení advokátem.
Proti usnesení kasačního soudu a soudu prvního stupně se stěžovatelka brání ústavní stížností ze dne 5. 1. 2016 a navrhuje, aby Ústavní soud tato rozhodnutí zrušil. Současně navrhuje, aby zrušil ustanovení zákonů, která zakotvují povinné zastoupení advokátem a zpoplatnění řízení o dovolání, kasační stížnosti a ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost nesplňuje zákonné podmínky projednání.
Podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem.
Stěžovatelka zákonem předepsanou podmínku povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nesplnila, přestože si jí musela být vědoma. V minulosti se totiž na Ústavní soud obrátila s desítkami podání, při jejichž projednání (vyřízení) byla o povinném zastoupení advokátem opakovaně poučena výzvou k odstranění vad podání, popř. v rámci odůvodnění usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. III. ÚS 3469/15, ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2702/15, nebo ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1664/15, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud dodává, že stěžovatelku v nyní projednávané věci zvlášť nevyzýval k odstranění vad návrhu. Za předestřených okolností totiž není bezpodmínečně nutné, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem stěžovatelce dostávalo vždy znovu v každém jednotlivém řízení a aby jí byla vždy znovu určena lhůta k odstranění této vady. Lze vycházet z předpokladu, že předchozím opakovaným poučením byla stěžovatelce spolehlivě zprostředkována informace, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, přičemž zákonem vymezená velkorysá dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti je určena mj. i ke splnění této podmínky řízení. Trvání na požadavku vždy nového (opakovaného) poučení účastníka by se v případech tohoto druhu jevilo jako postup ryze formalistický a neúčelný.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů, neboť se jedná o návrh akcesorický, jenž byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj