ECLI:CZ:US:2016:Pl.US.26.15.1
sp. zn. Pl. ÚS 26/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o návrhu Okresního soudu v Ostravě na zrušení §91 písm. c) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších přepisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rekapitulace obsahu návrhu a průběhu řízení
1. Ústavní soud obdržel dne 30. 9. 2015 usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2015, č. j. 85 C 188/2014-110, kterým se podává návrh na zrušení §91 písm. c) zákona o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), pro rozpor s ústavním pořádkem, a kterým se současně přerušuje řízení o žalobě pro zmatečnost vedené pod sp. zn. 85 C 188/2014-110.
2. Ve svém návrhu Okresní soud v Ostravě uvádí, že se jak v řízení o žalobě pro zmatečnost, o které má rozhodnout, tak v řízení, které předcházelo žalobě pro zmatečnost, žalobkyně - soudkyně JUDr. Kamila Šrubařová (dále jen "žalobkyně") mimo jiné domáhá, aby soud rozhodl o položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, neboť je přesvědčena, že §87 odst. 1 a §91 písm. c) zákona o soudech a soudcích jsou v rozporu se základními principy právního státu. Také navrhovatel má za to, že ustanovení §91 písm. c) zákona o soudech a soudcích je v rozporu s ústavně zajištěnou soudcovskou nezávislostí, a proto zastává názor, že v předcházejícím řízení (vedeném pod sp. zn. 85 C 81/2013) měl rozhodující senát Okresního soudu v Ostravě rozhodnout o přerušení řízení za účelem zjištění souladu tohoto zákonného ustanovení s ústavním pořádkem. Na rozdíl od žalobkyně však navrhovatel nepovažuje k posouzení této otázky za příslušný Soudní dvůr Evropské unie, nýbrž se domnívá, že je na místě podat návrh Ústavnímu soudu na zrušení předmětného zákonného ustanovení postupem podle §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Protože tak neučinil soud v řízení, které řízení o žalobě pro zmatečnost předcházelo, činí tak soud v řízení o žalobě pro zmatečnost. Okresní soud v Ostravě je přesvědčen, že pokud není §91 písm. c) zákona o soudech a soudcích v souladu s ústavním pořádkem, pak tato skutečnost může mít zásadní význam i pro rozhodnutí ve sporu o tom, zda pracovní poměr žalobkyně u žalované i nadále trvá, neboť má pro rozhodnutí soudu zásadní význam, zda žalobkyně byla shledána nezpůsobilou pro výkon funkce soudce na základě zákonného ustanovení, jehož ústavní deficit v tomto rozhodnutí soud namítá.
II.
Znění relevantních právních předpisů
3. Text ustanovení §91 písm. c) zákona o soudech a soudcích zní:
Soudce je nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci, jestliže
[...]
c) byl v posledních 5 letech před podáním návrhu na zahájení řízení o způsobilosti soudce vykonávat svou funkci nejméně třikrát pravomocně uznán vinným kárným proviněním, jestliže tato skutečnost zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v soudcovské funkci.
III.
Posouzení příslušnosti Ústavního soudu k projednání podaného návrhu a aktivní legitimace navrhovatele
4. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky, dále jen "Ústava") a má v ústavním systému České republiky přesně vymezenou pravomoc a působnost, kterou nemůže překračovat. Při výkonu svých kompetencí musí i tento soud respektovat jeden ze základních principů demokratického právního státu zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z nich plyne, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Proto Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení, tedy než je oprávněn zkoumat obsahový soulad napadených zákonných ustanovení s ústavním pořádkem, je povinen vždy zjišťovat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené Ústavou a zákonem o Ústavním soudu.
5. Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Stěžejní otázkou tedy je, jak pohlížet na podmínku, že se musí jednat o zákon "jehož má být při řešení věci použito". Není sporu o tom, že tato podmínka je splněna vždy, jedná-li se o zákon, resp. jeho jednotlivé ustanovení, jehož aplikace má být bezprostřední a má ho tedy být užito při rozhodnutí ve věci samé.
6. Z obsahu vyžádaného spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 85 C 188/2014 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. Usnesením kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2013, č. j. 11 Kss 2/2013-58, bylo podle ustanovení §91 písm. c) zákona o soudech a soudcích rozhodnuto, že žalobkyně - soudkyně Okresního soudu v Ostravě, není způsobilá k výkonu funkce soudce, neboť byla v posledních 5 letech před podáním tohoto návrhu nejméně třikrát pravomocně uznána vinnou kárným proviněním a tato skutečnost zpochybňuje důvěryhodnost jejího dalšího setrvání v soudcovské funkci. Žalobou došlou dne 2. 5. 2013 se žalobkyně u Okresního soudu v Ostravě v řízení vedeném pod sp. zn. 85 C 81/2013 domáhala určení, že její pracovní poměr mezi ní a žalovaným Okresním soudem v Ostravě po datu 10. 4. 2013 trvá. Podáním ze dne 7. 2. 2014 žalobkyně rozšířila žalobu v tom smyslu, že se mimo jiné domáhala, aby soud určil, že ustanovení §87 odst. 1, §91 písm. c), §92 odst. 1 a 2, §94 písm. b) a §84 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích "jsou pro rozpor s právem Evropských společenství neaplikovatelná", a dále, že rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2011, č. j. 11 Kss 9/2009-331, ze dne 7. 12. 2012, č. j. 11 Kss 4/2012-92, ze dne 10. 4. 2013, č. j. 11 Kss 2/2013-58, a ze dne 14. 8. 2013, č. j. 11 Kss 9/2009-455 "jsou pro rozpor s přímo aplikovatelným hmotným právem Evropských společenství neúčinná". Ústavní soud k tomu dodává, že usneseními ze dne 5. 3. 2013, sp. zn. I. ÚS 562/13 a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2031/13 odmítl ústavní stížnosti stěžovatelky proti rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního ze dne 7. 12. 2012, č. j. 11 Kss 4/2012-92 a ze dne 10. 4. 2013, č. j. 11 Kss 2/2013-58 jako zjevně neopodstatněné. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 2. 2014, č. j. 85 C 81/2013-107, v řízení vedeném pod sp. zn. 85 C 81/2013 změnu žaloby ze dne 7. 2. 2014 nepřipustil, neboť měl za to, že dosavadní výsledky řízení nemohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu.
7. Ústavní soud zdůrazňuje skutečnost, že v nyní projednávané věci navrhovatel rozhoduje v řízení vedeném pod sp. zn. 85 C 188/2014 o žalobě pro zmatečnost, kterou podala žalobkyně právě proti shora citovanému usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2014, č. j. 85 C 81/2013-107. Jako důvod tvrzené zmatečnosti žalobkyně v žalobě uvedla, že jsou dány vážné pochybnosti o nestrannosti rozhodujícího soudce, předsedy senátu Mgr. Dušana Broulíka, které ohrožují naplnění podmínky spravedlivého procesu a zachování rovnosti účastníků. Jmenovaný soudce je totiž nejen členem Soudcovské unie ČR, ale i předsedou soudcovské rady Okresního soudu v Ostravě, tedy předsedou poradního orgánu předsedy žalovaného Okresního soudu v Ostravě, který vůči žalobkyni dle jejích slov vyvíjel abnormální kárnou aktivitu, a mohl tak v rámci uvedených poradenských vztahů získat o věci dílčí poznatky, které měly být objektivně zjištěny až v daném řízení. Dle žalobkyně jsou tedy nepochybně dány podmínky pro vyloučení jmenovaného soudce, zakládající důvod pro podání žaloby pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu.
8. Podle ustanovení §229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu platí, že žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící. Ve věci projednávané před Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 85 C 188/2014 je tedy úkolem navrhovatele (shledá-li přípustnost žaloby pro zmatečnost) posoudit existenci důvodů uvedených v §14 občanského soudního řádu a vedoucích k vyloučení soudce z rozhodování o věci. Ve smyslu §235e odst. 2 občanského soudního řádu soud žalobu pro zmatečnost usnesením buď zamítne, nebo napadené rozhodnutí zruší. Jakkoli tedy navrhovatelka také v petitu své žaloby pro zmatečnost požadovala, aby soud určil, že ustanovení §87 odst. 1, §91 písm. c), §92 odst. 1 a 2, §94 písm. b) a §84 odst. 1 zákona o soudech a soudcích "jsou pro rozpor s právem Evropských společenství neaplikovatelná", a dále že rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2011, č. j. 11 Kss 9/2009-331, ze dne 7. 12. 2012, č. j. 11 Kss 4/2012-92, ze dne 10. 4. 2013, č. j. 11 Kss 2/2013-58, a ze dne 14. 8. 2013, č. j. 11 Kss 9/2009-455 "jsou pro rozpor s přímo aplikovatelným hmotným právem Evropských společenství neúčinná", nemůže takto v rozporu s §235e odst. 2 občanského soudního řádu nesprávně formulovaný petit žaloby vést k tomu, že by se snad navrhovatel měl při svém rozhodování zabývat něčím jiným, než navrhovatelka tvrzenými důvody pro vyloučení soudce [§229 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu].
9. Jinými slovy, pokud navrhovatelka pod bodem II. žaloby pro zmatečnost konstatuje, že mimo důvodů zmatečnosti (bod I. žaloby) uvádí také důvody nesprávnosti napadeného usnesení (obdobně pak v rozšíření žaloby pro zmatečnost), soud se touto částí žaloby neměl věcně zabývat. Jak totiž navrhovatelka sama vzápětí dodává, tyto důvody již uvedla ve svém paralelně podaném odvolání. Usnesením ze dne 30. 7. 2014 přitom Krajský soud v Ostravě odvolání stěžovatelky proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2014, č. j. 85 C 81/2013-107 (o nepřipuštění rozšíření žaloby) odmítl. Nelze přitom směšovat řízení odvolací a řízení o žalobě pro zmatečnost; v řízení o žalobě pro zmatečnost soud řeší pouze případná závažná procesní pochybení, jak jsou vyjmenována v §229 odst. 1 občanského soudního řádu. Je přitom pojmově vyloučeno, aby soud při svém případném zkoumání žalobkyní tvrzené podjatosti předsedy senátu Mgr. Dušana Broulíka z důvodu jeho vztahu k žalovanému Okresnímu soudu v Ostravě, mohl v řízení o žalobě pro zmatečnost aplikovat ke zrušení navrhované ustanovení týkající se nezpůsobilosti vykonávat soudcovskou funkci z důvodu, že byl soudce v posledních 5 letech před podáním návrhu na zahájení řízení o způsobilosti vykonávat svou funkci nejméně třikrát pravomocně uznán vinným kárným proviněním.
10. Je tedy zjevné, že úsudek o případné podjatosti předsedy senátu Mgr. Dušana Broulíka není jakkoli závislý na napadeném ustanovení §91 písm. c) zákona o soudech a soudcích, čemuž koresponduje závěr, že ani odstranění tohoto ustanovení by právní posouzení věci, která je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 85 C 188/2014, ovlivnit nemohlo.
11. Ostatně nic takového navrhovatel ani netvrdí. Jak již bylo shora řečeno, navrhovatel se pouze domnívá, že otázka ústavnosti napadeného ustanovení je rozhodná pro řízení ve věci samé, tedy v řízení o tom, zda pracovní poměr žalobkyně u žalované i nadále trvá. Jakkoli to výslovně navrhovatel neuvádí, je z formulace jeho návrhu zřejmé, že de facto podáním návrhu na zrušení §91 písm. c) zákona o soudech a soudcích usiluje o nápravu opomenutí příslušného senátu Okresního soudu v Ostravě, který měl v řízení vedeném pod sp. zn. 85 C 81/2013 podle názoru navrhovatele takový návrh podat. Jak však bylo výše uvedeno, takový postup je v rozporu nejen s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu týkajícími se řízení o žalobě pro zmatečnost, ale především s článkem 95 odst. 2 Ústavy, podle kterého dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Jedná se totiž o tzv. konkrétní kontrolu ústavnosti zákona, kde předkládající soud musí osvědčit, že napadené ustanovení zákona je nucen na svou věc, k jejímuž rozhodnutí je povolán, použít, jinak není procesně k takovému návrhu aktivně legitimován, a jeho návrh bude odmítnut jako podaný zjevně neoprávněnou osobou. Takový závěr vyplývá i z konstantní judikatury Ústavního soudu, například z nálezu sp. zn. Pl. ÚS 34/10 ze dne 24. 7. 2012 (N 130/66 SbNU 19; 284/2012 Sb.), podle kterého platí, že "soud může tímto postupem požadovat rozhodnutí jen v případě takových ustanovení zákona, která má nevyhnutelně použít v před ním projednávané věci. Nestačí pouze hypotetická možnost použití nebo pouze širší souvislosti, neboť by to v podstatě znamenalo právo soudu zpochybnit jakékoli procesní ustanovení týkající se řízení před soudem, neboť vždy dochází k určitému řetězení aplikovaných předpisů a de facto je vždy aplikován též právní předpis jako celek [viz k tomu usnesení sp. zn. Pl. ÚS 39/2000 ze dne 23. 10. 2000 (U 39/20 SbNU 353)]".
IV.
Závěr
12. Ze shora uvedeného nelze než dovodit, že navrhovatel v řízení o žalobě pro zmatečnost nebude aplikovat napadené ustanovení, z čehož plyne závěr o nedostatku jeho aktivní legitimace k předložení návrhu na zrušení tohoto ustanovení. Ústavní soud proto rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků o odmítnutí návrhu, neboť byl podán někým k tomu zjevně neoprávněným [§43 odst. 2 písm. b), ve spojení s ustanovením §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a s čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. Org. 24/14 (vyhlášeného pod č. 52/2014 Sb.)].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2016
Pavel Rychetský, v. r.
předseda Ústavního soudu