ECLI:CZ:US:2017:1.US.181.16.1
sp. zn. I. ÚS 181/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Františka Chaloupky a 2. Mileny Chaloupkové, zastoupených JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Pod Štandlem 2218, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. října 2015 č. j. 15 Co 266/2015-175, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. ledna 2016, stěžovatelé podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovali zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. října 2015 č. j. 15 Co 266/2015-175 ve výroku III. a namítali, že napadeným výrokem bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a to tím, že právnímu zástupci stěžovatelů nebyla přiznána náhrada nákladů řízení podle §7 a §8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, když od samého počátku sporu bylo zřejmé, o jakou tarifní hodnotu v daném případě jde.
2. Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesením ze dne 19. prosince 2014 č. j. 14 C 270/2013-100 zamítl žalobu zástavního věřitele RENT & REAL Finance s. r. o. na nařízení soudního prodeje zástavy nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelů a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto usnesení podal odvolání zástavní věřitel. Krajský soud v Ostravě usnesením, napadeným ústavní stížností, usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve správném znění potvrdil (výrok I.), ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně usnesení rovněž potvrdil (výrok II.) a uložil zástavnímu věřiteli zaplatit stěžovatelům na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11 526 Kč (výrok III.).
3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, nikoliv ode dne jeho právní moci, jak se pravděpodobně stěžovatelé domnívají.
5. Z obsahu vyžádaného spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 14 C 270/2013 u č. listu 182 se z Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky podává, že napadené rozhodnutí bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 11. listopadu 2015. Pokud pak byla ústavní stížnost doručena Ústavnímu soudu až dne 18. ledna 2016 je zřejmé, že byla podána po lhůtě k tomu určené. Uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon o Ústavním soudu neumožňuje jakkoliv zhojit.
6. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2017
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj