ECLI:CZ:US:2017:1.US.1861.17.1
sp. zn. I. ÚS 1861/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Ing. Antonína Lovětínského, zastoupeného JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem, se sídlem Křižíkova 159/56, Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2017 č. j. 7 Nc 962/2017-380, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 15. června 2017, stěžovatel podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2017 č. j. 7 Nc 962/2017-380. Stěžovatel namítal, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného základního práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel současně navrhoval, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí do doby pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
2. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci žalobců a) Ing. Arch. Lenky Strnadlové a b) Ing. Radka Roda proti žalovanému stěžovateli o určení vlastnictví k nemovité věci, o vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci rozhodl, že soudkyně Okresního soudu v Jindřichově Hradci JUDr. Jana Kučerová je vyloučena z projednávání a rozhodnutí v této věci.
3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají v dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých práv jiným zákonným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů upravujících příslušné řízení.
5. Z tohoto pravidla činí Ústavní soud výjimky, jež umožňují napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoliv řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky - rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod a dále je třeba, aby se námitka porušení základních práv nebo svobod omezovala jen na příslušné stádium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna.
6. Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet běžný pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy České republiky). Je proto třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná. Stěžovatel má nadále k dispozici prostředky zakotvené procesními předpisy v rámci řízení o vlastním předmětu sporu. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se stěžovatel nadále domnívat, že jím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se stěžovateli otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. V současné procesní situaci tak nelze napadené usnesení považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele, který má k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu [srov. usnesení ze dne 2. srpna 2013 sp. zn. III. ÚS 1832/13, ze dne 21. srpna 2015 sp. zn. III. ÚS 1982/15, ze dne 19. října 2016 sp. zn. III. ÚS 3410/16, ze dne 31. ledna 2017 sp. zn. II. ÚS 171/17 a ze dne 13. června 2017 sp. zn. IV. ÚS 849/17].
7. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí, který má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. července 2017
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj