ECLI:CZ:US:2017:1.US.195.17.1
sp. zn. I. ÚS 195/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Rostislava Kroščena, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou, se sídlem Opletalova 608/2, Havířov - Šumbark, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 21. listopadu 2016 č. j. 21 C 369/2015-95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ve své ústavní stížnosti ze dne 20. 1. 2017 stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného rozsudku vydaného v řízení o zaplacení částky 7.000 Kč s příslušenstvím, ve kterém jako žalovaný neuspěl. Jednalo se o vrácení zálohy poskytnuté stěžovateli ze zrušené smlouvy o dílo, přičemž soud došel na základě provedeného dokazování k závěru, že stěžovatel dílo neprovedl, resp. nedokončil a nepředal, a proto mu právo na zaplacení ceny díla nevzniklo.
2. Podle stěžovatele bylo vydáním tohoto rozsudku porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Okresní soud v Karviné (dále jen "okresní soud") dle jeho názoru neprovedl ústavně konformní výklad zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), řádně se nevypořádal s jeho námitkami, zejména pominul jeho námitku spojenou s ustanovením §2992 občanského zákoníku, a zamítl jeho návrh na provedení důkazů. Přitom dle judikatury Ústavního soudu je i v řízení o bagatelních nárocích nutno dodržet principy spravedlivého procesu.
3. Po přezkoumání napadeného rozsudku dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přestože stěžovatel argumentuje porušením základního práva na spravedlivý proces, toto tvrzení nedoložil relevantními ústavněprávními argumenty; podstatou jeho ústavní stížnosti je jen polemika se skutkovými a právními závěry okresního soudu. Stěžovatelovy námitky zůstaly zcela v rovině podústavního práva (otázky sepsání předávacího protokolu, součinnosti při předání díla, pověření jiné osoby k převzetí finanční hotovosti, apod.). Stěžovatel tak staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecným soudem. Skutečnost, že proti rozhodnutí okresního soudu není přípustný další opravný prostředek, neznamená, že roli další přezkumné instance převezme bez dalšího Ústavní soud.
4. Pokud jde o stěžovatelovo tvrzení, že okresní soud pominul jeho námitku spojenou s ustanovením §2992 občanského zákoníku, podle kterého je z režimu bezdůvodného obohacení vyloučeno, plní-li dlužník věřiteli dluh předčasně, toto ustanovení se týká případů, kdy byl plněn "dluh". V projednávaném případě se okresní soud zabýval tím, zda stěžovateli vzniklo právo na zaplacení ceny za dílo, a dospěl k závěru, že nikoliv; poskytnutí žalované částky tedy nemohlo být považováno za plnění existujícího dluhu.
5. Při svém rozhodování okresní soud vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodil právní závěry, které náležitě a srozumitelně odůvodnil. Stěžovatelovy návrhy na provedení dalších důkazů soud zamítl, neboť provedeným dokazováním byl náležitě zjištěn skutkový stav věci a navrhované důkazy nebyly pro posouzení věci rozhodné.
6. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal pochybení okresního soudu, které by představovalo porušení některého ze základních práv stěžovatele, není v jeho kompetenci, aby přehodnocoval závěry soudu o konkrétních detailech předmětného sporu. Ústavní soud konstantně ve své judikatuře zdůrazňuje, že pokud se stěžovatel neztotožňuje se závěry obecného soudu, nezakládá to automaticky odůvodněnost ústavní stížnosti.
7. K tomu lze jen doplnit, že se jedná o tzv. bagatelní věc, která zpravidla pro svůj význam není schopna dosáhnout úrovně porušení základních práv a svobod. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi dal v této souvislosti již opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jak je již výše uvedeno, taková pochybení, která by odůvodnila jeho zásah, Ústavní soud ve zkoumané věci neshledal.
8. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2017
Kateřina Šimáčková, v. r.
předsedkyně senátu