ECLI:CZ:US:2017:1.US.2126.17.1
sp. zn. I. ÚS 2126/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti D. K., toho času ve vazbě ve Věznici Plzeň, zastoupené Mgr. Ing. Janem Klikem, Ph. D., advokátem se sídlem Karlovarská 87/130, 323 00 Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 60/2017 ze dne 23. 5. 2017 a usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 4 T 17/2016-705 ze dne 10. 5. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 8, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Krajský soud v Plzni zamítl žádost stěžovatelky o propuštění z vazby a nestanovil dohled probačního úředníka. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka stížnost, již Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou zamítl.
Proti rozhodnutím trestních soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka má za to, že rozhodnutí obou soudů je opřeno pouze o selektivně vybraný závěr znaleckého posudku z odvětví psychiatrie o nebezpečí jejího pobytu na svobodě. Sama znalkyně aktuálně v hlavním líčení konaném ve dnech 9. 5. 2017 a 10. 5. 2017 při svém výslechu tento závěr dle názoru stěžovatelky jednoznačně nepotvrdila, ani nevyloučila. Stěžovatelka dále odkázala na to, že za poslední necelé dva roky bylo na její osobu v rámci několika trestních řízení a detenčního řízení v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech vypracováno již minimálně osm znaleckých posudků z oborů zdravotnictví, psychiatrie, včetně revizního a ústavního posudku, přičemž závěry autorů jednotlivých posudků nejsou nikdy totožné, některé posudky a jejich závěry jsou spolu v přímém rozporu. Významné změny dle stěžovatelky doznala i důkazní situace v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 32 T 38/2016 (odpadl kvalifikační znak skutkové podstaty §145 odst. 2 písm. g/ trestního zákoníku), od které se bude odvíjet právní kvalifikace nyní stíhané trestné činnosti před krajským soudem v případě, že by stěžovatelka byla uznána vinnou. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti dále rozvedla.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud nedospěl k závěru, že by soudy jakkoli zasáhly do práva stěžovatelky na spravedlivý proces či jiného jejího ústavně zaručeného práva či svobody. Napadená rozhodnutí jsou srozumitelně, logicky a v dostatečném rozsahu odůvodněna. Hlavním důvodem zamítnutí žádosti stěžovatelky o propuštění z vazby byla obava z pokračování v trestné činnosti. Tato obava soudů má svůj odraz ve stěžovatelčině trestní minulosti i současnosti, kdy se opakovaně dopustila závažné násilné trestné činnosti, ze strany soudů nejde o projev libovůle. Dílčí rozličnosti v závěrech četných znaleckých posudků vypracovaných pro nynější či další trestní řízení se stěžovatelkou nemohou být pro soudy dostatečným podkladem pro odklizení zmíněných obav. Ani "odpadnutí" kvalifikované skutkové podstaty v jiné trestní věci na celkové situaci ničeho nemění, neboť je zřejmé, že jednak trestní řízení v dané věci ještě není skončeno, jednak i bez ní je stěžovatelka nadále ohrožena vysokým trestem v tamní trestní věci. K tomu se sluší poznamenat, že soudy nyní rozhodly o vazbě stěžovatelky přibližně po dvou měsících, během nichž k žádné podstatné změně přičitatelné ve prospěch stěžovatelky nedošlo. Soudy se též zabývaly otázkou možných průtahů trestního řízení, které by mohly mít vliv na délku trvání vazby, ani zde však žádný prostor nenašly. Zdržení byla způsobena nemocí obhájce i námitkou podjatosti předsedy senátu.
Zásah do základních práv stěžovatelky tedy Ústavní soud nezjistil, a proto odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 25. července 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu