ECLI:CZ:US:2017:1.US.2168.17.1
sp. zn. I. ÚS 2168/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. Janem Bučkem, advokátem se sídlem Zátiší 3501, 738 01 Frýdek-Místek, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 2/2017-57 ze dne 28. 4. 2017 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 70/2016-26 ze dne 7. 12. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že se domáhala žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě ochrany před nezákonným zásahem Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, který měl spočívat ve vydání sdělení č. j. MSK 36312/2016 ze dne 18. 4. 2016, jímž byla vypořádána námitka podjatosti vznesená stěžovatelkou vůči úřední osobě Ing. Renátě Koláčkové. Tato úřední osoba dne 25. 2. 2016 vydala sdělení č. j. MSK 31481/2016, kterým shledala nedůvodným podání stěžovatelky ze dne 28. 12. 2015, jímž se domáhala zrušení rozhodnutí a přípisů Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí v přezkumném řízení. Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě žalobu jako nedůvodnou zamítl. Následnou kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud v záhlaví uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl.
Proti rozhodnutím správních soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že žalovaný správní orgán měl dle §14 odst. 2 správního řádu rozhodnout o námitce podjatosti formou usnesení. Tím, že nezákonně zvolil jinou formu, zasáhl do jejích práv, neboť ji tak připravil o možnost podat proti rozhodnutí o námitce podjatosti odvolání. Soudy pak dle jejího názoru pochybily tím, že svými rozhodnutími postup Krajského úřadu Moravskoslezského kraje akceptovaly a s argumentací stěžovatelky se řádně nevypořádaly. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost postrádá jakýkoli ústavní rozměr a je toliko opakováním výhrad, které již stěžovatelka uplatnila před správními soudy a s nimiž se tyto soudy v napadených rozhodnutích dostatečně a ústavně konformním způsobem vypořádaly. Zejména Nejvyšší správní soud zdůraznil tu skutečnost, že stěžovatelka při namítnutí podjatosti příslušné úřední osoby neměla postavení účastníka jakéhokoli správního řízení, ale vystupovala z titulu podatelky podnětu k přezkumnému řízení dle §94 a násl. správního řádu. Navíc námitku podjatosti učinila až poté, co ji příslušný správní orgán o výsledcích šetření onoho podnětu k přezkumnému řízení informoval dopisem, s jehož závěry se neztotožnila. Úvahy soudů o tom, že za takové situace není třeba rozhodovat o takto formulované podjatosti usnesením, proto obstojí i v ústavní rovině. Rozhodné je pouze to, že správní orgán na podnět stěžovatelky adekvátně reagoval, byť tak neučinil striktně ve třicetidenní lhůtě určené pro jeho vyřízení (jde o lhůtu pořádkovou). Je to dáno právě tím, že žádné vyjádření, resp. sdělení správního orgánu dle §154 a násl. správního řádu se nemohlo v nejmenším dotknout žádných veřejných subjektivních práv či povinností stěžovatelky nebo jejího postavení.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Z týchž důvodů nemohl vyhovět ani návrhu na přiznání stěžovatelce práva na náhradu nákladů řízení (§83 odst. 1 téhož zákona).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 31. října 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu