ECLI:CZ:US:2017:1.US.268.17.1
sp. zn. I. ÚS 268/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu M. K., na přezkum výroku o náhradě škody rozsudku Okresního soudu ve Znojmě č. j. 17 T 183/2014-92 ze dne 24. 11. 2014, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 27. 1. 2017 došel Ústavnímu soudu návrh směřující proti v záhlaví označenému soudnímu rozhodnutí. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný i opožděně podaný.
Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.
Návrh není přípustný, protože navrhovatel před jeho podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje k ochraně jeho práv. Podle právní úpravy obsažené v trestním řádu bylo možno proti napadenému výroku o náhradě škody podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně, o čemž byl navrhovatel v předmětném rozsudku okresního soudu také poučen. Podle výsledku odvolacího řízení dále přicházelo v úvahu dovolání k Nejvyššímu soudu. Z informací o řízení vedeném u Okresního soudu ve Znojmě na portálu Ministerstva spravedlnosti www.justice.cz vyplývá, že navrhovatel všechny tyto procesní prostředky nevyčerpal.
Současně jde o návrh opožděný. Z týchž údajů je totiž patrné, že návrhem dotčený rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci již dne 24. 11. 2014 (tj. dnem vyhlášení). Podal-li tedy navrhovatel svůj návrh k poštovní přepravě až 26. 1. 2017, učinil tak zjevně po dvouměsíční lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud tedy, aniž se mohl zabývat meritem věci, musel předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu jako opožděně podaný a nepřípustný zároveň. Za této situace již navrhovatele nevyzýval k odstranění další vady jeho podání spočívající v absenci povinného právního zastoupení, poněvadž ani zhojení tohoto nedostatku by se s ohledem na shora řečené nemohlo pozitivně promítnout na konečném rozhodnutí Ústavního soudu o souzeném návrhu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 9. února 2017
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj