ECLI:CZ:US:2017:1.US.277.16.1
sp. zn. I. ÚS 277/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti a) Ing. Miloslava Klase, CSc., a b) Michaely Klasové, zastoupených JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., advokátem se sídlem v Drnovicích, Kuzina 169, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2344/2015-512 ze dne 27. října 2015, usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 267/2014-486 ze dne 14. října 2014 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 22 Cm 75/2008-472 ze dne 10. července 2014 za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a°Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelé byli v řízení před Krajským soudem v Brně žalováni společností Davuri Holding B. V. Krajský soud následně rozhodl podle §107 občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř."), že na místo žalobce vstupuje společnost POLIAKI TRADE, s. r. o. (nyní Pandorarubision Trade Investment Enterprise Alfa s. r. o. "v likvidaci"). Před právní mocí tohoto rozhodnutí krajský soud rozhodl usnesením č. j. 22 Cm 75/2008-472 na návrh společnosti POLIAKI TRADE, s. r. o., o tom, že podle §107a o. s. ř. vstupuje na místo žalobce společnost Šestý uzavřený investiční fond, a. s.
2. Rozhodnutí krajského soudu č. j. 22 Cm 75/2008-472 potvrdil k odvolání stěžovatelů Vrchní soud v Olomouci. Dospěl k závěru, že bylo chybné rozhodovat o návrhu společnosti POLIAKI TRADE, s. r. o., před právní mocí rozhodnutí o jejím vstupu do řízení. Toto procesní pochybení však bylo zhojeno právní mocí a nemělo vliv na věcnou správnost rozhodnutí.
3. Nejvyšší soud následné dovolání stěžovatelů zamítl. Dospěl k závěru, že pokud usnesení podle ustanovení §107 o. s. ř. (o vstupu POLIAKI TRADE, s. r. o.) nabylo právní moci dříve, než odvolací soud rozhodl o odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně vyhověl návrhu procesního nástupce (POLIAKI TRADE, s. r. o.) na vstup nabyvatele práva (Šestý uzavřený investiční fond, a. s.) do řízení na jeho místo (§107a o. s. ř.), je samotná skutečnost, že návrh podle ustanovení §107a o. s. ř. byl podán před právní moci rozhodnutí podle ustanovení §107 o. s. ř., nevýznamná z hlediska správnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
4. Proti rozhodnutím krajského, vrchního a Nejvyššího soudu stěžovatelé brojili ústavní stížností, neboť se domnívali, že jimi došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces. Porušení spatřovali v tom, že soudy rozhodovali o procesních návrzích subjektu, který v té době nebyl účastníkem řízení. Tím došlo k zásahu do právní jistoty stěžovatelů. Nejvyšší soud navíc opomenul rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4232/2007 ze dne 11. 10. 2007, ve kterém dospěl k opačnému závěru u stejné právní otázky.
5. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný. Stěžovatelé napadli procesní rozhodnutí v dosud běžícím řízení, a to rozhodnutí které bezprostředně neovlivňuje jejich setrvání v řízení [srov. odst. 17 a 18 nálezu sp. zn. III. ÚS 2242/15 ze dne 1. 11. 2016 a contrario]. V této obecné rovině se tedy jedná o rozhodnutí, proti němuž není ústavní stížnost přípustná. Již dříve však Ústavní soud ústavní stížnosti proti rozhodnutí podle §107a o. s. ř. připustil a věcně přezkoumal [nálezy sp. zn. III. ÚS 468/11 ze dne 9. 2. 2012 (N 30/64 SbNU 319) a III. ÚS 2482/14 ze dne 9. 4. 2015 (N 76/77 SbNU 129)]. K jinému závěru ve vztahu k této množině procesních rozhodnutí tedy nemůže dospět ani v projednávané věci.
6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)]. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní rozměr, může mimo jiné plynout také z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku [usnesení sp. zn. Pl. ÚS 24/02 ze dne 24. 9. 2002 (U 31/27 SbNU 341)].
7. Přezkumné řízení, jež je součástí občanského soudního řízení, je ovládáno zásadou hmotněprávního významu procesních vad, tj. zásadou zohlednění toliko vad zakládajících zmatečnost, jakož i jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jelikož posouzení hmotněprávního významu tzv. jiných procesních vad je zásadně otázkou podústavního práva, spadá proto do sféry působení obecných soudů, do níž Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat. Výjimkou jsou případy, ve kterých je relevance procesních vad pro rozhodnutí ve věci samé dána prima facie [nález sp. zn. III. ÚS 151/06 ze dne 12. 7. 2006 (N 132/42 SbNU 57)].
8. V projednávané věci stěžovatelé nezpochybnili, že společnost POLIAKI TRADE, s. r. o. mohla podat návrh podle §107a o. s. ř. Zásah do svých základních práv spatřovali v zásadě pouze v tom, že o tomto návrhu krajský soud rozhodl procesně vadným způsobem (příliš brzy). Odvolací i dovolací soud uznal, že takový postup krajského soudu byl vadný. Zároveň však oba soudy dospěly k závěru, že tato procesní vada byla následně zhojena a neměla vliv na správnost napadeného rozhodnutí. Tento závěr stěžovatelé nezpochybnili a Ústavní soud jej shledal v ústavní rovině přiléhavým.
9. Namítali-li stěžovatelé, že se Nejvyšší soud odchýlil od své předchozí judikatury, již v napadeném rozhodnutí tohoto soudu lze na tuto námitku nalézt odpověď. Stěžovateli odkazované rozhodnutí se týká opakované singulární sukcese, tedy jiného skutkového a procesního stavu, než jaký byl přezkoumán v projednávané věci.
10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu