ECLI:CZ:US:2017:1.US.2790.17.1
sp. zn. I. ÚS 2790/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti Zdeňky Zimlové, zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Cvejnem, advokátem, se sídlem Baťkovo náměstí 522/2, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017 č. j. 22 Cdo 2367/2017-155, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. února 2017 č. j. 24 Co 10/2017-134 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. listopadu 2016 č. j. 10 C 226/2016-107, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Náchodě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 1. září 2017, stěžovatelka podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Podle tvrzení stěžovatelky byla napadenými rozhodnutími porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 11 odst. 1, 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatelka se žalobou podanou k Okresnímu soudu v Náchodě domáhala po žalovaných (spoluvlastnících id. 4/5 nemovitostí v k. ú. Nové Město na Metují), aby byli povinni upustit od dalšího poškozování vlastnických práv a podílového majetku stěžovatelky, proto ke všemu, co se týká společného podílového majetku a společné správy věci jsou povinni si od stěžovatelky vyžádat písemný souhlas, zrušení Pravidel užívání věcného břemene zřízeného kupní smlouvou se smlouvou se zřízením věcného břemene ze dne 25. srpna 2006 a výroku, že dohoda byla žalovanými podepsána dne 9. března 2016 a domluvou ustanovena bez vědomí a souhlasu stěžovatelky dne 9. února 2016 v rozporu s kupní smlouvou článek IV ze dne 25. srpna 2006.
3. V dané věci byl předmětem sporu návrh stěžovatelky coby přehlasovaného (opomenutého) spoluvlastníka (id. 1/5 nemovitostí v k. ú. Nové Město na Metují), aby o dohodě s Novým Městem na Metují, uzavřené dne 9. března 2016, která konkretizovala způsob užívání věcného břemene zřízeného smlouvou o věcném břemeni ze dne 25. srpna 2006, rozhodl soud. Okresní soud v Náchodě dovodil, že stěžovatelka zahájila soudní řízení po uplynutí třiceti denní lhůty (§1128 odst. 3, §1129 OZ), když o dohodě žalovaných s Novým Městem nad Metují věděla již od března 2016 a žalobu podala až 6. září 2016, její právo navrhnout, aby o předmětné záležitosti týkající se společné věci rozhodl soud, zaniklo. Současně okresní soud neshledal žádného důvodu pro uložení povinnosti žalovaným vyžadovat si od stěžovatelky písemný souhlas s nakládáním společnou věcí ani pro uložení povinnosti žalovaným zdržet se dalšího poškozování majetku stěžovatelky. Žalobu proto v celém rozsahu zamítl a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení.
4. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Krajský soud v Hradci Králové rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil a stěžovatelce uložil povinnost nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že žalobě nelze vyhovět. K případným námitkám stěžovatelky proti protokolaci v odůvodnění rozsudku uvedl, že je měla vznést již před soudem prvního stupně (§40 odst. 8 o. s. ř.) a současně uvedl, že okolnost, že nebyla vyzvána k ústnímu přednesu závěrečného návrhu, za situace, kdy měl soud prvního stupně před vyhlášením rozsudku k dispozici její písemný závěrečný návrh, není vadou, která by mohla mít vliv na správnost rozhodnutí o věci. Ani údaje obsažené v písemném závěrečném návrhu stěžovatelky ostatně za popsaného stavu věci nejsou způsobilé změnit odůvodněný závěr o nedůvodnosti uplatněné žaloby.
5. Stěžovatelkou podané dovolání Nejvyšší soud odmítl pro jeho nepřípustnost, neboť stěžovatelka nevymezila konkrétní právní otázku přípustnosti dovolání. Pokud pak stěžovatelka napadla výroky, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, nevymezila žádnou otázku procesního práva, která by založila přípustnost dovolání ohledně nákladových výroků ve smyslu §237.
II.
Argumentace stěžovatelky
6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že žalovaní umožnili úředníkům Nového Města nad Metují provést vstup do nemovitosti "domovní prohlídku" společného rodinného domu, pod záminkou neexistující stavby, stejným způsobem si zajistili stavební povolení kanalizace ve prospěch třetí osoby a podepsali "Pravidla užívání věcného břemene" dne 9. března 2016, která dovolují třetí osobě bezplatně používat neomezeně celý majetek stěžovatelky, bez jejího vědomí a souhlasu, bez náhrady, zcela v rozporu s právními ustanoveními podepsanými v kupní smlouvě, s právním řádem České republiky a ústavně zaručenou ochranou osobního vlastnictví.
7. Stěžovatelka dále namítala porušení práva na spravedlivý proces, neboť je přesvědčena o extrémním nesouladu skutkových a právních závěrů učiněných ve věci rozhodujícími soudy a vytýká jim, že nehodnotily důkazy, které v řízení předložila. Rovněž vyjádřila nesouhlas se závěry učiněnými Nejvyšším soudem co do přípustnosti dovolání.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až §31 zákona o Ústavním soudu). Bylo tak možné přistoupit k jejímu věcnému projednání.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelkou, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce [srov. nález ze dne 10. října 2002 sp. zn. III. ÚS 74/02 (N 126/28 SbNU 85)]. Je tomu tak tehdy, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
11. Žádná výše uvedená pochybení v posuzovaném případě Ústavní soud neshledal. Předmětná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, vedenou v rovině práva podústavního. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí řádně zabývaly, rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Ústavní soud považuje tato odůvodnění za ústavně konformní a srozumitelná.
12. Ústavní soud ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou.
13. Ústavní soud v minulosti uvedl, že mezi základní principy právního státu patří neoddělitelně zásada právní jistoty. Její nezbytnou součástí je jak předvídatelnost práva, tak i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky, jež vylučuje prostor pro případnou svévoli [srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. března 2005 sp. zn. II. ÚS 329/04 (N 39/36 SbNU 427)]. Za porušení právní jistoty a legitimního očekávání však nelze považovat případ, kdy soudy aplikují ustanovení, která jsou součástí právního řádu, jejich rozhodnutí vyplývají z provedených důkazů a jsou řádně odůvodněna tak, jak tomu bylo v předmětném případě.
14. Z uvedených důvodů Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu