ECLI:CZ:US:2017:1.US.2820.17.1
sp. zn. I. ÚS 2820/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Krause, zastoupeného Mgr. Petrem Dolejšem, advokátem se sídlem Šafaříkovy sady 5, Plzeň, směřující proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 6. 2017, č.j. 8 C 226/66-77, a proti přípisu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 8. 2017, sp. zn. 8 C 226/66, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel se na Okresní soud Plzeň - město obrátil s žádostí o nahlédnutí do spisu vedeného pod sp. zn. 8 C 226/66 týkajícího se rozvodu jeho rodičů. Svůj právní zájem na nahlédnutí do spisu zdůvodnil tím, že je potomkem účastníků a ve spise jsou uvedeny údaje, které se jej týkají. Navíc připravuje svoji závěť, v níž hodlá údaje zohlednit.
Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 6. 2017, č.j. 8 C 226/66-77, bylo rozhodnuto, že žádosti stěžovatele o nahlédnutí do spisu se nevyhovuje. Okresní soud poukázal na §44 odst. 2 o.s.ř., dle kterého každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody, předseda senátu na žádost povolí, aby nahlédl do spisu a aby si z něho učinil výpisy nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní předpisy stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen a uvedl, že v daném případě nebyly shledány důvody pro to, aby stěžovateli nahlédnutí do soudního spisu bylo umožněno. Okresní soud vysvětlil, že stěžovatel se domáhá nahlédnutí do spisu týkajícího se rozvodu jeho rodičů, od kterého již uplynulo padesát let. Okresní soud poukázal na to, že řízení o rozvod manželství je řízením velice citlivým, emočně náročným a jeho účastníci reagují nestandardně, někdy způsobem, který by později rozhodně nevolili. Okresní soud vyslovil názor, že pokud rozvádějící se, či již rozvedení rodiče mají potřebu s okolnostmi rozpadu svého vztahu seznámit své děti, je toto rozhodnutí výlučně v jejich kompetenci. Ani argument o zamýšlené přípravě závěti stěžovatele nepřesvědčil soud o právním zájmu či vážných důvodech nahlédnutí do spisu, vzhledem k tomu, že stěžovatel měl dostatek času a prostoru na to, aby případné nejasnosti či otázky ohledně svého vztahu k rodičům vyřešil, přičemž dle okresního soudu lze důvodně předpokládat, že trvající a fungující vztahy nemůže ovlivnit situace nastalá před padesáti lety, stejně jako tato situace nemůže nic změnit, pokud vztahy již tak dlouhou dobu nefungovaly.
Stěžovatel se následně na soud obrátil s opakovanou žádostí o nahlédnutí do spisu vedeného pod sp. zn. 8 C 226/66 týkajícího se rozvodu jeho rodičů, kterou zdůvodnil totožným způsobem jako svou první žádost.
Přípisem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 8. 2017, sp. zn. 8 C 226/66, soud stěžovateli sdělil, že důvody uvedené v jeho žádosti jsou zcela totožné s důvody uváděnými již v předchozí žádosti. Okresní soud proto plně odkázal na usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 6. 2017, č.j. 8 C 226/66-77, s tím, že žádosti stěžovatele o nahlédnutí do spisu sp. zn. 8 C 226/66 se nevyhovuje.
II.
Stěžovatel tvrdí, že v řízení bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušen měl být také princip právní rovnosti zakotvený v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), princip právní jistoty a rovněž mělo být porušeno právo stěžovatele na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života zakotvené v čl. 10 odst. 2 Listiny.
S názorem okresního soudu, který podle něj náležitě nezhodnotil skutečnosti, které uvedl ve svých žádostech, stěžovatel nesouhlasí. Stěžovatel má za to, že má naléhavý právní zájem a vážné důvody k tomu, aby nahlédl do předmětného spisu. Vysvětluje, že při sepisování své závěti uvažuje o své matce jako o možné dědičce, skutečnosti, které jsou mu však doposud známy, ale prozatím vylučují možnost matku jako svou dědičku určit. Stěžovatel uvádí, že je mu šedesát dva let a je tedy připraven hodnotit skutečnosti uvedené v rozvodovém spise s nadhledem a bez vypjatých emocí. Doplňuje, že rozvod rodičů se ho bezprostředně týká a není důvod skutečnosti uvedené v rozvodovém spise před stěžovatelem tajit, zvláště za situace, kdy nahlédnutí do spisu může dopomoci matce stěžovatele k případnému dědění po stěžovateli.
III.
Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že je dle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není však součástí soustavy soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Ústavněprávní judikaturou bylo již mnohokrát konstatováno, že procesní postupy v soudním řízení, jakož i výklad a aplikace podústavních právních předpisů, jsou svěřeny primárně obecným soudům, nikoli soudu Ústavnímu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je však třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud přitom shledal, že návrh stěžovatele je třeba částečně posoudit jako opožděně podaný.
Dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že lhůta pro podání ústavní stížnosti byla dodržena. Dle kopie příslušné doručenky a připojené doložky právní moci bylo usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 6. 2017, č.j. 8 C 226/66-77, stěžovateli doručeno dne 8. 6. 2017, přičemž okolnosti tohoto doručení stěžovatel nijak nezpochybňuje. S ohledem na absenci jakéhokoliv jiného opravného prostředku přitom bylo třeba lhůtu k podání ústavní stížnosti odvíjet již od doručení tohoto usnesení okresního soudu. Ústavní stížnost ale byla Ústavnímu soudu doručena až dne 5. 9. 2016 a v části, v níž směřuje proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 6. 2017, č.j. 8 C 226/66-77, tak nebyla podána ve lhůtě vyplývající z §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je tak třeba v této části odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Pokud pak ústavní stížnosti směřuje také proti přípisu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 8. 2017, sp. zn. 8 C 226/66, je třeba ji posoudit jako návrh zjevně neopodstatněný. I přes tvrzený ústavněprávní rozměr totiž ústavní stížnost představuje toliko polemiku se závěrem okresního soudu. Zhodnocení, zda žadateli, který není účastníkem řízení, svědčí ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 o. s. ř. právní zájem či vážný důvod k nahlédnutí do spisu, je však předně věcí předsedy senátu a pokud svůj závěr náležitě odůvodní, Ústavnímu soudu nepřísluší jeho důvody přehodnocovat (srov. obdobně také usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 483/03, IV. ÚS 562/03, II. ÚS 213/09 a IV. ÚS 2935/11; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Okresní soud Plzeň-město důvody, pro které žádosti stěžovatele nevyhověl, dostatečně podrobně a srozumitelně vyložil již v usnesení ze dne 2. 6. 2017, č.j. 8 C 226/66-77. Pokud pak pozdější opakované žádosti stěžovatele opět nevyhověl a s ohledem na totožnost stěžovatelem uvedených důvodů již jen odkázal na usnesení ze dne 2. 6. 2017, č.j. 8 C 226/66-77, Ústavní soud v tomto postupu pochybení nespatřuje. Důvody, které by vedly k závěru o možném porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, Ústavní soud neshledal.
Ústavní stížnost byla proto odmítnuta částečně jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a částečně jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2017
David Uhlíř v. r.
předseda senátu