ECLI:CZ:US:2017:1.US.2983.16.1
sp. zn. I. ÚS 2983/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti, kterou podala Valéria Herbriková, zastoupená Mgr. Luďkem Holánem, advokátem se sídlem v Teplicích, Baarova 1594/16, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. srpna 2016 č. j. 14 Co 648/2016-1095, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 6. září 2016, doplněné podáními ze dne 22. září 2016, 13. října 2016, 21. prosince 2016 a 29. prosince 2016, stěžovatelka podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. srpna 2016 č. j. 14 Co 648/2016-1095 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl návrh stěžovatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Statutárního města Ústí nad Labem pro 600 000 Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí, jichž je stěžovatelka v rozsahu id. 1/2 podílovým spoluvlastníkem.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjádřila nesouhlas s napadeným rozhodnutím a namítala, že o její věci měl rozhodovat Okresní soud v Ústí nad Labem a nikoli odvolací soud, neboť podala i návrh na prodloužení lhůty k doplnění odvolání. Rozhodnutí krajského soudu považuje stěžovatelka za zmatečné, obcházející procesní předpisy a tvrdí, že tímto postupem byla odňata svému zákonnému soudci a zkrácena ve svých právech.
4. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. K takovému hodnocení přistupuje Ústavní soud zpravidla za situace, kdy napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.
5. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem vyplývá, že tento soud se návrhem stěžovatelky řádně zabýval a dovodil, že stěžovatelka činila, ať již sama, či společně s prvým povinným, nebo jeho prostřednictvím, řadu procesních podání, z čehož plyne, že je v dané problematice dostatečně orientována a je tak schopna se účinně bránit. Navíc se nejedná o věc nikterak skutkově či právně složitou. Krajský soud v Ústí nad Labem rovněž uvedl, že stěžovatelka podala proti napadenému usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. června 2016 č. j. 49 E 59/2001-773 pouze blanketní odvolání. Vzhledem k tomu, že žádost o ustanovení zástupce podala stěžovatelka až v průběhu odvolacího řízení, o této její žádosti rozhodl odvolací soud. Krajský soud v Ústí nad Labem uvedl základní důvody, z nichž vycházel a v jeho rozhodování nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení, ani extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a právními závěry ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Výsledek posouzení naplnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků se Ústavnímu soudu jeví jako dané situaci přiměřený a zhodnocení věci odvolacím soudem nevybočuje z ústavněprávních limitů. Není totiž porušením práva na právní pomoc zakotveného v čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny, zamítne-li soud žádost účastníka řízení o ustanovení zástupce, pokud bylo řádně soudem shledáno a odůvodněno, že pro takové ustanovení zástupce nejsou splněny podmínky dané ustanovením §30 odst. 2 o. s. ř. [srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. srpna 2006 sp. zn. I. ÚS 684/05 (N 149/42 SbNU 209) a usnesení ze dne 13. září 2016 sp. zn. III. ÚS 2098/16].
6. Ústavní soud ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou.
7. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. února 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu