ECLI:CZ:US:2017:1.US.3051.16.1
sp. zn. I. ÚS 3051/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Radka Janatky, zastoupeného Mgr. Kateřinou Buďveselovou, MBA, advokátkou se sídlem Svobodova 5, Praha 2, proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 16. srpna 2016, sp. zn. 4 Nt 256/2016, a usnesení policejního orgánu policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, OHK, Kladno, ze dne 6. května 2016, č. j. KRPS-23305-59/TČ-2016-010381, za účasti Okresního soudu v Kladně a Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, OHK, Kladno, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, protože jimi mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo dle čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel je manželem Ing. Veroniky Janatkové. Dne 1. 4. 2016 vydal policejní orgán Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, OHK, Kladno, pod č. j. KRPS-23305-24/TČ-2016-010381, podle §79a odst. 1 trestního řádu usnesení o zajištění peněžních prostředků na účtu Ing. Janatkové do výše 150 556 Kč. Usnesení bylo ke stížnosti Ing. Janatkové dne 26. 4. 2016 Okresním soudem v Kladně zrušeno. Bezprostředně po zrušení usnesení vydal policejní orgán nové usnesení ze dne 27. 4. 2016, č. j. KRPS-23305-50/TČ-2016-010381, podle něhož znovu rozhodl o zajištění peněžních prostředků do výše 150 556 Kč, včetně příslušenství na účtu Ing. Janatkové. Rozhodnutí policejního orgánu Okresní soud v Kladně potvrdil usnesením ze dne 11. 7. 2016, č. j. 2 Nt 252/2016-3.
3. Dne 3. 5. 2016 vydal policejní orgán Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, OHK, Kladno, pod č. j. KRPS-23305-55/TČ-2016-010381, usnesení o zahájení trestního stíhání Ing. Janatkové pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, kterého se měla dopustit v souvislosti s neoprávněným pobíráním peněžité pomoci v mateřství. Dne 24. 8. 2016 Okresní státní zastupitelství v Kladně toto usnesení zrušilo.
4. Dne 6. 5. 2016 Policejní orgán Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, OHK, Kladno, vydal usnesení č. j. KRPS-23305-59/TČ-2016-010381, kterým podle §79a odst. 1 trestního řádu zajistil peněžní prostředky na účtu stěžovatele do výše 101 629,66 Kč. Stížnost stěžovatele Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 16. 8. 2016, č. j. 4 Nt 256/2016-22, zamítl. Usnesení o zajištění bylo odůvodněno tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že peněžní prostředky na účtu jsou výnosem z trestné činnosti. Mezi účtem Ing. Janatkové, na nějž byla vyplácena peněžitá pomoc v mateřství, a účtem stěžovatele údajně docházelo k převodům.
5. Stěžovatel tvrdí, že zajištěné prostředky z jeho účtu zcela jistě nejsou výnosem z trestné činnosti, neboť jsou to prostředky kontokorentního úvěru, který stěžovatel dosud nečerpal. Police tak údajně při zablokování použila půjčku, kterou si stěžovatel sjednal až dne 1. 3. 2016 u Reiffeisenbank, a. s., a o těchto prostředcích usuzuje, že jsou výnosem z trestné činnosti. Ke dni 15. 4. 2016 údajně činil zůstatek na účtu částku 165 058,20 Kč, částku 150 000 Kč však již tvořil kontokorent.
6. Celková zablokovaná částka policejním orgánem na účtech manželů Janatkových činí údajně 252 185,66 Kč, přičemž předpokládaná škoda má činit částku 150 566 Kč.
7. Zásah do majetkové sféry stěžovatele byl realizován v době, kdy Ing. Janatková nebyla trestně stíhána a trvá i poté, co usnesení o zahájení jejího trestního stíhání státní zástupce zrušil. Stěžovatel údajně nemá s potenciálním protiprávním jednáním nic společného. Úvahy policejního orgánu o převodech mezi účty manželů jsou podle jeho názoru iracionální. Pohyb peněz mezi účty manželů se stěžovatel snaží objasnit.
8. Připomíná, že údajně podvodně vylákaná částka je sociální dávkou - peněžitou pomocí v mateřství, která byla Ing. Janatkové přiznána rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení v Kladně. Její rozhodnutí bylo vydáno podle zákona o nemocenském pojištění, který obsahuje celou řadu institutů umožňujících vrácení přeplatku na dávce, odnětí dávek i regresní náhrady. Trestní stíhání stěžovatelky je vedeno v rozporu se zásadou "ultima ratio" trestního řízení. Ing. Janatková je z důvodu péče o malé dítě nyní mimořádně ekonomicky, sociálně i psychicky zranitelná.
9. K ústavní stížnosti se vyjádřil Okresní soud v Kladně. Plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Dle sdělení státního zástupce bylo zajištění finančního prostředků v této věci zrušeno a věc byla dle §159a odst. 1 písm. a) trestního řádu odevzdána příslušnému orgánu k projednání přestupku nebo jiného správního deliktu.
10. Policejní orgán, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, SKPV, OHK Kladno, ve vyjádření k ústavní stížnosti podrobně rozvádí důvody, pro které bylo trestní stíhání Ing. Janatkové zahájeno. Zkráceně řečeno se měla Ing. Janatková trestné činnosti dopustit tím, že jako jediný jednatel společnosti EKOB, s. r. o. uzavřela účelově vyhotovenou pracovní smlouvu na pozici ředitelky s měsíční mzdou 50 000 Kč, v době, kdy byla ve vysokém stupni těhotenství, a následně, již jako zaměstnanec, požádala u okresní správy sociálního zabezpečení o peněžitou pomoc v mateřství. Po zamítnutí její žádosti z důvodu neúčasti na nemocenském pojištění u zaměstnavatele po dobu předchozích 270 kalendářních dnů, jak to ukládá zákon, měla Ing. Janatková účelově oznámit okresní správě sociálního zabezpečení ukončení výkonu předchozí samostatné výdělečné činnosti zpětně a znovu požádat o totožnou dávku z jiného zákonného důvodu. Na základě těchto okolností jí měla okresní správa sociálního zabezpečení započíst dobu účasti na nemocenském pojištění z doby působení jako osoba samostatně výdělečně činná, peněžitou pomoc v mateřství jí přiznat a následně ji po dobu 28 týdnů vyplácet. Předmětem dalšího dokazování byla předně otázka, zda uzavřený pracovní poměr byl toliko fiktivní či nikoli. Vzhledem k tomu, že prověřovaným skutkem měla být způsobena majetková škoda a dojít k bezdůvodnému obohacení, orgány činné v trestním řízení přistoupily k zajištění peněžních prostředků podle §79a odst. 1 trestního řádu, a to jak na účtu Ing. Janatkové, tak na účtu stěžovatele, jejího manžela, neboť peněžní prostředky byly z účtu Ing. Janatkové na účet stěžovatele průběžně převáděny. Dne 7. 9. 2016 poté, co státní zástupce zrušil usnesení o zahájení trestního stíhání Ing. Janatkové a věc byla odevzdána správnímu orgánu k dalšímu řízení, policejní orgán rozhodl o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtu Ing. Janatkové i stěžovatele, neboť další zajištění by bylo nedůvodné. Výše zajištěných prostředků na obou účtech, kterou uvádí stěžovatel v částce 252 182,Kč, podle názoru policejního orgánu neodpovídá skutečnosti. Maximální zajištěná částka činila údajně 161 042 Kč (s ohledem na měnící se zůstatek na účtu Ing. Janatkové). Tato výše ostatně vychází z písemné zprávy banky ze dne 23. 5. 2016, na č. l. 80 spisu, a ještě téhož dne policejní orgán požádal o omezení zajištění (č. l. 81 spisu). Vzhledem k tomu, že se spisový materiál nacházel u soudu z důvodu rozhodování o předchozích stížnostech, souhlas státního zástupce s omezením zajištění byl vysloven až dne 25. 8. 2016. Mezitím však další zajištění už ztratilo smysl (č. l. 86 - 93 spisu). Ústavní stížnost je datována dnem 12. 9. 2016, tedy 2 dny předtím, než bylo stěžovateli doručeno usnesení o zrušení zajištění (14. 9. 2016). K faktickému zrušení zajištění mohlo dojít až po nabytí právní moci usnesení, neboť podání stížnosti by v dané věci mělo odkladný účinek. K nabytí právní moci došlo dne 20. 9. 2016 a dne 21. 9.2016 byla banka o nabytí právní moci vyrozuměna. V současné době již není žádné zajištění realizováno. Věc byla dne 10. 10. 2016 podle §159a odst. 1 písm. a) trestního řádu odevzdána příslušnému správnímu orgánu pro podezření ze spáchání správního deliktu podle zákona o nemocenském pojištění.
11. K vyjádření účastníků řízení stěžovatel zaslal repliku, v níž setrvává na stanovisku ohledně porušení ústavně zaručených práv. Tvrdí, že ústavní stížnost má obecný přesah, neboť se týká obecného postupu orgánů činných v trestním řízení při zajištění peněz. K vyjádření policejního orgánu stěžovatel uvádí, že celková výše zajištěných prostředků činila částku 252 182 Kč. I částka 161 041 Kč uváděná policií převyšuje teoretickou škodu, která měla být trestným činem způsobena.
12. Zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu je bezpochyby zásahem do práva stěžovatel na ochranu vlastnictví ve smyslu čl. 11 Listiny a čl. 1 Protokolu č. 1 k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto je třeba ústavní stížnost stěžovatele posoudit především z pohledu tohoto základního práva [viz např. nález sp. zn. I. ÚS 3511/14 ze dne 22. 9. 2015; či nález sp. zn. IV. ÚS 3501/13 ze dne 5. 8. 2014 (N 149/74 SbNU 275), bod 17].
13. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti zformuloval požadavky kladené na rozhodnutí o zajištění majetkových hodnot dle §79a a násl. trestního řádu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2485/13 ze dne 2. 12. 2013 (N 206/71 SbNU 429)]. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny), nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 Litiny) a musí být přiměřené sledovanému cíli (usnesení sp. zn. II. ÚS 3321/15 ze dne 9. 2. 2016). Rozhodnutí musí být také řádně odůvodněna [srov. nález sp. zn. III. ÚS 961/09 ze dne 22. 9. 2009 (N 207/54 SbNU 565)].
14. O zajištění majetku lze rozhodnout, pokud skutkový stav poskytuje podklad pro právní závěr, že předmětné majetkové hodnoty jsou určeny ke spáchání trestného činu, nebo ke spáchání trestného činu byly použity, anebo jsou výnosem z trestné činnosti. Vyšší stupeň pravděpodobnosti, řádně odůvodněný skutkovými okolnostmi, postačuje. V dané souvislosti je nezbytné zohlednit, že na počátku trestního řízení, kdy je nutno získané poznatky rychle vyhodnotit a hrozí nebezpečí z prodlení, nelze na zdroje, z nichž pravděpodobnost takového určení majetkových hodnot vyplynula, vztahovat obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jak jsou jinak kladeny na důkazy v trestním procesu. Právní názor, že majetkové hodnoty mají uvedenou povahu, tedy nemusí být prokazatelný nade všechnu pochybnost, a není ani konečný [viz např. nález ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 642/07 (N 25/48 SbNU 291)].
15. Ústavní soud při rozhodování o zajištění prostředků podle §79a trestního řádu nechává orgánům činným v trestním řízení značnou míru diskrece, neboť mají bližší znalosti o konkrétních okolnostech daného případu a lépe mohou vyhodnotit, zda zajištění je nezbytné pro dosažení účelu trestního řízení [viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1416/16 ze dne 19. 7. 2016; usnesení sp. zn. I. ÚS 2832/15 ze dne 7. 3. 2016; nález sp. zn. I. ÚS 3502/13 ze dne 17. 4. 2014 (N 63/73 SbNU 209), bod 17].
16. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele ve světle výše uvedených principů a došel k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Značná část námitek stěžovatele v ústavní stížnosti se týká údajné neviny jeho manželky, případně poukazuje na zásadu subsidiarity trestní represe. Otázka protiprávnosti jejího chování však byla projednána v trestním řízení a s ohledem na odevzdání věci správnímu orgánu pro podezření ze spáchání správního deliktu zjevně i bude řešena v navazujícím správním řízení. Ústavní soud ji tedy nemůže posuzovat nyní. Pro potřeby zajištění peněžních prostředků je pouze podstatné, zda existoval vyšší stupeň pravděpodobnosti, že peníze pocházejí z trestné činnosti. Dokonce ani není potřeba důvodné podezření, že manželka stěžovatele páchala trestnou činnost, neboť lze zajistit i prostředky náležející osobě, která není trestně stíhána.
17. Podle Ústavního soudu orgány činné v trestním řízení v napadených usneseních dostatečně odůvodnily, na čem tuto míru pravděpodobnosti spatřovaly. Ústavní soud nepovažuje tento závěr za zjevně nesprávný či svévolný, aby jej opravňoval zasáhnout do činnosti orgánů činných v trestním řízení v úvodní fázi trestního řízení.
18. Ústavní soud by mohl zasáhnout zejména tehdy, pokud by délka zajištění již byla nepřiměřeně dlouhá. Přiměřenost zásahu do základních práv v podobě zajištění majetku má samozřejmě své časové limity. Plynutím času ubývá legitimita omezení základních práv dotčené osoby ve prospěch veřejného zájmu na naplnění účelu trestního řízení a zesiluje se potřeba obnovit respekt k základním právům (srov. např. nález sp zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. 1. 2008, N 25/48 SbNU 291 či nález sp. zn. III. ÚS 1396/07 ze dne 19. 3. 2009, N 62/52 SbNU 609). Ústavní soud posuzuje přiměřenost doby zajištění majetku s přihlédnutím k rozsahu řešené věci a stavu trestního řízení. V takovém případě je třeba posuzovat zejména, zda orgány činné v trestním řízení postupují s dostatečnou mírou pečlivosti a rychlosti a řízení nemá zbytečné průtahy (shodně judikatura ESLP např. rozsudek ve věci BENet Praha, spol. s r.o. proti České republice ze dne 24. 2. 2011 č. 33908/04: vzhledem k rozsáhlosti a složitosti šetření ESLP nepovažoval za nepřiměřené dokonce zajištění trvající téměř pět let).
19. V nyní posuzovaném případě zajištění v době napadených rozhodnutí trvalo čtyři měsíce. Zajištění peněžních prostředků bylo po prověření podezření ze spáchání trestného činu zrušeno, neboť věc byla podle §159a odst. 1 trestního řádu odevzdána k příslušnému orgánu k projednání přestupku či správního deliktu. Za těchto okolností Ústavní soud nemůže dospět k závěru, že by délka zajištění byla nepřiměřená.
20. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu