ECLI:CZ:US:2017:1.US.3063.17.1
sp. zn. I. ÚS 3063/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Miroslava Besty, zastoupeného Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti výroku II. a III. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2016 č. j. 9 Co 372/2017-68 a výroku II. usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 3. 2017 č. j. 27 Nc 6615/2008-36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 2. 10. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení části v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Na základě rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D., ze dne 19. 3. 2008 pod sp. zn. 4673/07 nařídil Okresní soud ve Frýdku-Místku k návrhu stěžovatele exekuci na majetek povinného ve výši 41.626,20 Kč. Ten podal návrh na zastavení exekuce z důvodu její nepřípustnosti. Vyšel přitom z toho, že rozhodčí nález byl vydán rozhodcem, jehož jmenovala podle vlastního řádu třetí osoba, která není stálým rozhodčím soudem. Výběr rozhodce tak nebyl proveden transparentně.
Výrokem I. v záhlaví citovaného usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku bylo rozhodnuto tak, že exekuce nařízená usnesením téhož soudu dne 20. 5. 2008 pod č.j. 27 Nc 6651/2008-8 se zastavuje. Výrokem II. byla oprávněnému stanovena povinnost zaplatit povinné náklady exekučního řízení ve výši 6.134,70 Kč. Výrokem III. nebyly exekutorovi přiznány náklady exekuce. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě svým shora citovaným usnesením výrokem I. tak, že se odvolací řízení proti shora uvedeným výrokům I. a III. zastavuje. Výrokem II. bylo rozhodnuto tak, že se výrok II. usnesení okresního soudu potvrzuje. Výrokem III. byla oprávněnému uložena povinnost zaplatit povinné na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.270,50 Kč.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvádí, že v daném případě byly dány důvody pro aplikaci ustanovení §150 o. s. ř., což obecné soudy zcela opomněly. Stejně tak se obecné soudy nevěnovaly tomu, kdo zapříčinil zastavení exekuce a komu lze přičítat procesní zavinění.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Předně je třeba uvést, že právo na spravedlivý proces není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu. V případě bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Tak je tomu i v tomto případě, kdy sporná částka nákladů řízení činí necelých 8.000 Kč.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu