ECLI:CZ:US:2017:1.US.3137.17.1
sp. zn. I. ÚS 3137/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Musilové, zastoupené Mgr. Martinem Meliškem, advokátem se sídlem Štefánikova 136/66, Brno, proti usnesení Policie České republiky, Územního odboru Znojmo, OHK, ze dne 14. června 2017, č. j. KRPB-171747-69/TČ-2016-061381-BU, a proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Znojmě ze dne 24. července 2017, č. j. ZN 1901/2016-47, za účasti Policie České republiky, Územního odboru Znojmo, OHK, a Okresního státního zastupitelství ve Znojmě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel ústavní stížnost, jíž se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení s tím, že jimi bylo porušeno její právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě podle čl. 10 odst. 3 Listiny, právo na ochranu listovního tajemství a tajemství jiných písemností a záznamů vyplývající z čl. 13 Listiny a právo na účinné vyšetřování a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatelka podala na svého bývalého manžela několik trestních oznámení pro podezření ze spáchání různé trestné činnosti. V posuzované věci Policie České republiky prověřovala oznámení o podezření ze spáchání přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 1 odst. 2 písm. a) a písm. b) trestního zákoníku. Policie České republiky, Územní odbor Znojmo, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") vydala dne 14. 6. 2017 napadené usnesení, jímž věc podle §159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen "trestní řád") odložila s odůvodněním, že ve věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Vůči tomuto usnesení podala stěžovatelka prostřednictvím právního zástupce stížnost. Okresní státní zastupitelství ve Znojmě tuto stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu dne 24. 7. 2017 shora označeným usnesením zamítlo.
3. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a zjistil, že je nepřípustná. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. S ohledem na subsidiární povahu ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn k přezkumu toliko pravomocných rozhodnutí a zásahů orgánu veřejné moci, tedy až ve chvíli, kdy ochranu ústavně garantovaných základních práv nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Ústavní stížností by tak měla být napadána v zásadě konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí a procesní, byť proti nim není formálně přípustný opravný prostředek.
4. Ústavní soud již ve své rozhodovací praxi konstatoval, že pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, je obecně účinným opravným prostředkem žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství a jako takovou je ji nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 a nález sp. zn. I. ÚS 860/15 ze dne 27. 10. 2015, oba dostupné na http://nalus.usoud.cz).
5. V projednávaném případě policejní orgán napadeným usnesením rozhodl o odložení trestní věci iniciované stěžovatelkou, což stěžovatelka napadla stížností k okresnímu státnímu zastupitelství, jež její stížnost jako nedůvodnou zamítlo. Proti tomuto rozhodnutí pak stěžovatelka mohla podat žádost o výkon dohledu ke krajskému státnímu zastupitelství; avšak z ústavní stížnosti ani ze sdělení Okresního státního zastupitelství ve Znojmě nevyplývá, že by tak učinila. Za této situace Ústavní soud musel uzavřít, že stěžovatelka nesplnila požadavek na vyčerpání dostupných opravných prostředků před podáním ústavní stížnosti dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a její ústavní stížnost je tedy nepřípustná.
6. Nad rámec právě uvedeného názoru, jako obiter dictum, Ústavní soud ke stěžovatelčině stížnostní argumentaci připomíná, že ústavně zaručené právo na efektivní trestní řízení, které požívá osoba poškozená trestným činem, se nerovná subjektivnímu právu na vedení trestního řízení proti jiné osobě, či dokonce odsouzení této osoby, které naopak dle ústavního pořádku České republiky neexistuje. Přitom na postup orgánů činných v trestním řízení je třeba klást různé nároky podle závažnosti předmětného zásahu do práv a svobod poškozeného (vůči němu spáchaného trestného činu); nejbedlivěji jsou tak chráněna především právo na život, právo nebýt vystaven špatnému zacházení a právo nebýt podroben otroctví, nevolnictví, nuceným pracím nebo jiným formám vykořisťování. O možné porušení těchto práv však ve stěžovatelčině věci nejde; a z napadených rozhodnutí není patrný žádný zjevný exces orgánů činných v trestním řízení při prověřování stěžovatelkou tvrzeného přečinu.
7. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem odmítl podanou ústavní stížnost jako návrh nepřípustný dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2017
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj