ECLI:CZ:US:2017:1.US.3156.17.1
sp. zn. I. ÚS 3156/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Inny Martsinové, zastoupené Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem Na Příkopě 23, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 5148/2016-93 ze dne 16. 6. 2017, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 26/2016-71 ze dne 4. 5. 2016 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 73 EXE 4532/2015-44 ze dne 27. 11. 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v záhlaví označeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 9 zamítl návrh stěžovatelky jako povinné na zastavení exekuce, vedené proti ní soudním exekutorem JUDr. Jiřím Bulvasem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 146 EX 735/15 ve věci dlužného pojistného na veřejném zdravotním pojištění. K odvolání stěžovatelky bylo toto rozhodnutí soudu prvního stupně v záhlaví citovaným usnesením Městského soudu v Praze jako věcně správné potvrzeno. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením zamítl jako nedůvodné.
Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jejich kasace. Stěžovatelka namítla, že soudy přehlédly skutečnost, že listina označená jako výkaz nedoplatků doručená stěžovatelce v listinné podobě nebyla opatřena úředním razítkem ani podpisem oprávněné osoby, ani nebyla provedena její konverze, ačkoliv dle zákona o veřejném zdravotním pojištění a zákona č. 300/2008 Sb. je to nutným předpokladem pro vydání platného výkazu nedoplatků. Nerespektováním zákonných požadavků na formální stránku výkazu nedoplatků jakožto exekučního titulu tak zasáhly do práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Tuto svoji argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti dále přiblížila.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky a obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud nesdílí mínění stěžovatelky o tom, že by se obecné soudy s její argumentací stran formálních nedostatků předmětného výkazu nedoplatků nevypořádaly, resp. vypořádaly ústavně nekonformně. Zejména Nejvyšší soud věnoval otázce náležitostí výkazu nedoplatků zdravotní pojišťovny patřičnou pozornost. Specifikem případu stěžovatelky bylo, že originál tohoto výkazu byl vydán v elektronické podobě a založen v elektronickém spisu oprávněné zdravotní pojišťovny. Bylo jej však třeba doručit stěžovatelce v listinné podobě. Postup v takové situaci ustanovení §53 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění nepředvídá, neboť nepočítá s možností vedení elektronického spisu. Nejvyšší soud proto dovolání stěžovatelky shledal přípustným, neboť danou otázku dosud ve své rozhodovací praxi neřešil, a vyložil, že postup může spočívat ve dvou variantách. Buď dojde ke konverzi příslušného dokumentu vedeného dle zákona č. 300/2008 Sb., anebo k zaslání vytištěné podoby výkazu nedoplatků, jež bude vyhovovat požadavkům kladeným na něj v ustanovení §53 odst. 2 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Odvolací a dovolací soud přitom shodně dospěly k závěru, že právě taková listina byla stěžovatelce doručena, a to na základě jejího předložení na výzvu soudu ze strany oprávněné zdravotní pojišťovny.
K tomu Ústavní soud dodává, že nikoli každá formální vada správního rozhodnutí má bez dalšího za následek nedostatek jeho vykonatelnosti, a tím i způsobilosti být řádným exekučním titulem. Jak již uvedl odvolací soud v odůvodnění svého usnesení, absence podpisu oprávněné úřední osoby a nebo otisku úředního razítka není podle ustálené soudní judikatury zpravidla podstatnou vadou, nezpůsobuje-li pochybnosti o pravé podstatě a druhu písemnosti (srov. zejm. městským soudem vzpomínaný rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Azs 64/2003 ze dne 29. 1. 2004). V řízení pochybnosti tohoto druhu nevyplynuly, tudíž i kdyby se tvrzení stěžovatelky o zmíněných formálních nedostatcích jí zaslaného písemného vyhotovení výkazu nedoplatků zakládalo na pravdě, neznamená to bez dalšího vadu, pro kterou tento výkaz nemůže obstát jako exekuční titul.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 31. října 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu