ECLI:CZ:US:2017:1.US.3218.17.1
sp. zn. I. ÚS 3218/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Maxy, zastoupeného Mgr. Dianou Kokešovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, U Střelnice 667/5, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. září 2017 č. j. 9 C 199/2017-17, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel s odkazem na údajné porušení čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. září 2017 č.j. 9 C 199/2017-17, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný Jan Rešl je povinen zaplatit stěžovateli jako žalobci částku 2 000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč.
2. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti uvedl, že v řízení byl projednáván návrh na uhrazení předmětné částky, která představovala jeho odměnu za poskytování právních služeb, jež jako advokát poskytoval Janu Rešlovi. Soud mu sice uvedenou částku přiznal, avšak nikoliv již náhradu jiných nákladů řízení než zaplaceného soudního poplatku, i když byl stěžovatel zastoupen advokátem a byl v řízení plně úspěšný. Stěžovatel konstatoval, že nezastírá, že je advokát a jako takový má právní vzdělání. To jej však nevylučuje z práva na právní pomoc v řízení před soudy. Odkázal přitom na shora citovaný článek Listiny základních práv a na příslušnou judikaturu Ústavního soudu; je toho názoru, že byl diskriminován nejen ve srovnání s účastníky řízení před obecnými soudy, kteří nejsou advokáti, ale i ve srovnání s účastníky, kteří zastoupeni vůbec nejsou. Kdyby nebyl vůbec zastoupen, měl by totiž nárok alespoň na náhradu hotových výdajů.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Je zřejmé, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce, kterou je ve světle judikatury Ústavního soudu nutno označit za bagatelní. Jak již Ústavní soud mnohokrát uvedl, v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitými a kde hrozí větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele. Vylučuje-li občanský soudní řád u bagatelních věcí (srov. §202 odst. 2 o. s. ř.) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, což nelze považovat za nesouladné čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního, nota bene pokud jde navíc pouze o náklady řízení.
5. Vědom si přesto potenciální problematičnosti posuzované právní věci, uvádí Ústavní soud jako obiter dictum , že stěžovatel má ve své argumentaci v zásadě pravdu a rovněž jeho odkaz na judikáty Ústavního soudu je případný. Pokud by byl dotčen zájem více osob nebo pokud by docházelo ze strany obecných soudů i nadále k takovému postupu, spoléhaje snad právě na bagatelnost přiznávaných částek, musel by Ústavní soud přistoupit k rušení takových rozhodnutí.
6. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2017
Kateřina Šimáčková v. r.
předsedkyně senátu